Zkušený harcovník německé novinařiny Stefan Aust (konkret, Panorama, Spiegel, Welt) Augsteina cituje a dodává – dobrý novinář má popisovat a analyzovat realitu, to, co je a ne se příliš zabývat tím, co by mělo být a hrát si na kazatele, státního návladního nebo dokonce politika.

Rodinné stříbro

Týdeník DER SPIEGEL byl a je v Německu pojmem. Témata, která se v pondělí v tištěné verzi objeví, se budou probírat v restauracích a jídelnách, mezi středoškoláky a vysokoškoláky i jinde. Spolu s týdeníky Die Zeit, Stern a deníky Frankfurter Allgemeine Rundschau, Frankfurter Rundschau, Der Tagesspiegel a Süddeutsche Zeitung patří k médiím, která nejvíce ovlivňují mínění těch, kteří se zajímají v Německu o politiku.

DER SPIEGEL jako nekalá konkurence

Začátkem sedmdesátých let jsem slyšel vyprávět příhodu o germanistovi Edovi, zapáleném čtenáři týdeníku, jak si to jednou kvůli Spiegelu „rozlil“ u své přítelkyně Stanislavy. Ta se vrátila z tříměsíčního pobytu v cizině a přišla za ním na kolej.

Když vstoupila do pokoje, zaujímal prý Eda příhodnou horizontální polohu, která očekávanému spojení po dlouhém odloučení „hrála do ruky“. V ruce ale právě Eda držel magazín a byl tak zabrán do článku o rozmíškách mezi CDU a CSU (které se mimochodem dodnes nepodařilo zcela vyřešit), že přítelkyni jen pokynul, ať si sedne, že to jen dočte…

Tím ji přirozeně nijak nepotěšil. Ke Spiegelu, který se i za tuhé normalizace sem tam někomu podařilo přes hranice propašovat, měl prý Eda tak silnou citovou vazbu, že se v této situaci stala jakousi „nekalou konkurencí“. Nelze se tedy divit, že vztah Stáni k této tiskovině nebyl nejvřelejší.