Oba kandidáti byli pro mne tak nepřijatelní, že by mi ruka do urny lístek nevhodila. Trpím totiž podivnou zatvrzelostí, která přichází až v určitém stádiu. Dlouho připouštím nejrůznější názory, tlaky i křivdy, až najednou, a to zdůrazňuji, se to ve mně zablokuje a blok funguje sám bez ohledu na mé ostatní pocity či názory.
V prvním kole jsem volil Mirka Topolánka. Připadal mi vedle Zemana jako jediný profesionál. Zemana jsem volit od začátku nechtěl, poněvadž mně jeho způsob vládnutí, hrátky s ústavou, mstivost a špatný odhad na lidi, odrazoval. K tomu navíc jeho vulgarita dokresluje obraz typického plebejce. Asi jsem bláhový, ale věřím, že prezident by měl být ušlechtilý.
Do druhého kola se dostal spolu se Zemanem Jiří Drahoš. Trochu ho znám, několikrát jsme se profesně potkali, ale ve volební kampani byl tak strašlivě nepřesvědčivý, tak plochý a plný floskulí, že bych mu ani při nejlepší vůli hlas dát nemohl.
Když Miloš Zeman vyhrál, říkal jsem si, že je to asi dobře, že z těch dvou, pro mne nepřijatelných kandidátů, lidé zvolili jeho, poněvadž reprezentuje určitou tradici „politické politiky“, která je u nás na ústupu a navíc drží si odstup od eskapád EU, které nás ohrožují. Ovšem má smířenost s touto volbou brzy vzala za své. Zeman po vyhlášení vítězem propadl do euforie a chrlil ze sebe své plebejské nehoráznosti. Ukázal, jak je jednostranný a zaujatý. Pro Zemana platí zákony, zvyklosti a dokonce i vlastní prohlášení jen tehdy, když se mu zrovna hodí. A to je špatná kvalifikace pro prezidenta desetimiliónové země.
Jiřího Drahoše si pražská kavárna a spol. špatně vybrala. Jeho politická naivita, rétorská neobratnost a hlavně houf velmi podivných lidí kolem něho, z něj udělali slabého kandidáta.
V podstatě ani jeden z kandidátů nepřišel s propracovanou představou naší nejbližší budoucnosti. Zeman stále opakuje své bonmoty a nikdo neví, co mu přeletí přes nos a jak se bude potom chovat, poněvadž své názory účelově mění.
Jiří Drahoš žádné představy nemá a proto by do jeho činů nebezpečně prosakovaly názory těch, kteří by s ním manipulovali.
Svět je ve složité situaci, Evropa zvlášť. Civilizace prochází zásadní změnou, jejíž konec nedovedeme dohlédnout a to v lidech vzbuzuje veliké obavy. Zeman je o několik procent větší zárukou demokratického pokračování, ale náskok před Drahošem je malý a nestačí na záruky, které bychom potřebovali. Příštích pět let bychom měli přemýšlet jak má naše země vypadat a kdo jí povede. Začněme hned, poněvadž jen Bůh ví, jak dlouho nám pan prezident zůstane svěží.
Téměř všechny volby, které se po světě konají, dopadají 50 na 50 jen s drobnou převahou jedné strany. Znamená to totiž, že společnost je podle nějakého nepříliš jasného klíče rozdělena. Situace je někdy tak vypjatá, že dochází k nenávisti a násilným rozporům mezi oběma tábory. To je varující skutečnost, jejíž důsledky neumím dohlédnout, ale uvědomuji si, že je to velký problém našeho současného světa. Bohužel mně napadá, že taková situace se dá zvládnout jen totalitním vládnutím. To jsem už jednou zažil a opravdu po tom netoužím.
Prof. Milan Knížák
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
