O rok později se Česká republika skutečně stala členskou zemí Evropské unie. Byl jsem nadšením bez sebe. Věřil jsem, že to bude fungovat, že se evropský kontinent stane stabilnějším a bezpečnějším.

Je začátek roku 2017. A mé nadšení je pryč. Přestože si dodnes myslím, že myšlenka evropské integrace, kterou prosazovali státníci jako Winston Churchill, Charles de Gaulle či náš „tatíček" Masaryk, je správná. Jedině silná a sjednocená Evropa může konkurovat mocnostem typu USA, Ruska či Číny. Ale není síla jako síla a jednota jako jednota.

Jedna věc je evropská integrace a jedna věc je onen úřednický moloch, který na myšlence evropské integrace parazituje. Všechny ty kvóty (nemám teď na mysli jen kvóty pro přijímání uprchlíků) a směrnice jsou jedním velkým nesmyslem. Není snad důležitější bezpečnost, sociální politika nebo vzdělávání? Opravdu je třeba jednotné evropské měny? Opravdu musí všechny evropské země vyvážet stejné množství obilí? A mít stejně velké okurky?