Milan Press: Jak si muž v nejlepším věku může pořídit ženu v nejlepším věku - 9. díl | ParlamentniListy.cz

Otevřeli jste deváté pokračování seriálu o mém životním ternu oženit se s Filipínkou a o okolnostech, které z toho vyplynuly. Všímám si také života v zemi své asijské přízně a vše porovnávám s poměry v Česku. První díl si lze přečíst zde, druhý díl lze najít zde, třetí pokračování je k dohledání zde, čtvrtý díl rozkliknete tady, pátý díl je zde, šestý zde, sedmý zde a konečně osmý tady.

To nevymyslíš

Původně jsem si myslel, že skončím 6. dílem. Přišly reakce a nebylo jich málo. Vše si zasloužilo odpovědi, jimž jsem věnoval 7. a 8. díl. Reakce nebyly jen pozitivní a negativní, objevily se i osobní útoky a výhružky vyloučením. Nepřipomíná vám to něco? Jako odezva vzniknul 9. díl. Dlouho jsem váhal, zda mám psát následující řádky. Můj seriál má propagovat import manželek z Asie a ne od něj odrazovat. Ke mně kritická vyjádření, která cituji níže, jsou ovšem tak absurdní a nesmyslná, že je prostě nevymyslíš! Vypovídají o stavu současné společnosti lépe, než cokoliv jiného. Posuďte sami:

„Pevně věřím, že nejsem sama, koho šokovala upoutávka od tohoto pána na konci časopisu, otištěných „po dohodě s výborem“. Zná výbor okolnosti života tohoto pána? Podíval se někdo z jeho členů na ten článek? Myslím, že se tady šláplo hodně vedle a od výboru očekávám vyjádření.“

„Jeho návod nabízený jako "pomoc mužům v nepříjemné životní situaci" podle mého názoru překračuje vymezený rámec jak věcně, tak eticky a nesouhlasím s tím, aby mu ať už tištěný zpravodaj nebo jeho elektronická verze poskytovaly prostor. Pokud některý single muž potřebuje poradit, jistě dokáže tohoto pána kontaktovat individuálně. Prosím proto, aby v budoucnosti časopis odkazy ani materiály tohoto pána nezveřejňoval, ani pod záminkou, že "někomu mohou pomoci", "ostatní také zvou na své aktivity", "každý příspěvek se musí otisknout" nebo podobnou manipulací.“

„Skutečnost, že si tento pán přivezl novou manželku z Filipín, je známá. Příliš mě nepřekvapuje, že to jako službu nabízí veřejně. Ale že to do časopisu dal v odkazu, to mě uráží. Na druhou stranu, třeba jste si ten článek také přečetli, je to vhodné pro dotvoření obrazu o tom pánovi. Tento pán je člověk podivných morálních kvalit a nemá v klubu co dělat. To je můj názor už dlouho a troufnu si říct, že ho sdílí asi všichni, kteří... …řešil výbor i otázku vyloučení tohoto pána z klubu... Vážím si organizátorů, kteří jasně deklarovali, že na jejich akcích tento pán nikdy nebude. Věřím, že jméno tohoto pána najdeme ve časopise nejlépe již jen v rubrice „Odcházejí“. A doufám, že ho už nikdy nepotkám, zvláště pak na klubových akcích.“

Psovi psí smrt?

Podobných vyjádření vyšlo v jistém časopise více. Žádná diskuse, jen osobní útoky, zašlapání jiného názoru do země, vyhrožování vyloučením, když už nejde nic horšího. Činí se jako komunisté v 50. letech. Už jen chybí: „Psovi psí smrt.“ Ještě, že byl trest smrti zrušen. Měl bych vše snad dát k soudu pro pomluvu? Na druhou stranu jde o skvělou reklamu, kterou bych nikdy nevymyslel. Teď si mohu být jistý, že všichni čtenáři zmíněného časopisu můj článek četli. Dokonce jsem se setkal s názorem, že jsem si přivezl sexuální otrokyni, respektive že si bílí muži vozí z Asie sexuální otrokyně. To moji Filipínku hluboce urazilo a řekla, že s takovými lidmi už nechce mít nic společného. Filipínci vnímají mezilidské vztahy a manželství mnohem vážněji než my, Evropané. Na Filipínách by se něco takového stát nemohlo.

Pánové odešli a převládly dámy

Je tu jistý spolek, s nímž mě pojí skoro čtyřicet let historie. Jména z pochopitelných důvodů neuvádím. Býval to spolek fajn lidí, kteří si rádi hráli. Pořádal jsem kdysi pro ně mnoho desítek turistických akcí: hory, voda, lyže, kola a hry pro dospělé. Zorganizoval jsem například Najádologický kongres, „vědecké studium“ rusalek ve volné přírodě. Vše bylo zakončeno půlnočním rejem s rusalkami na lesním palouku uprostřed lesů. Nebo se konal Slet čarodějnic a ďáblů v Pekle mezi skalami, s mohutnými pyrotechnickými efekty a s nočním pekelným rejem čarodějnic a ďáblů. Byly to úžasné a silné zážitky. Dnešní děti by se divily, jak jejich rodiče tenkrát řádili. Bylo nám kolem třiceti let a leccos šlo lépe. Podrobnosti vynechám, ale zažili jsme úžasné věci, které nás uvedly do euforie, která trvala ještě několik dní po návratu. Po revoluci se spolek začal měnit, hlavní organizátoři různých akcí, pánové, odešli do politiky, do podnikání, do zahraničí, silné zážitky ubývaly, převládly dámy a postupně se prosazovaly feministické prvky. Objevilo se tu několik osob, převážně afektovaných žen, které se po smrti mé první manželky začaly hrubým až neomaleným způsobem navážet do mých soukromých záležitostí. Někdo by mohl říci, že jde o hysterky, ale já tohle slovo nepoužiji. Vytvářely emocionálně vypjaté situace, snažily se manipulovat a navodit atmosféru, že bych jako něco měl a něco zase neměl. Taková drzost, zasahovat do mých soukromých záležitostí, no hrůza. To tedy ovšem padla kosa na kámen! Velmi mě rozzlobily. Já jsem vysoce racionální člověk se silně vyvinutým smyslem pro spravedlnost, fair play. Nesnáším manipulace, a tak jsem je rezolutně vykázal do patřičných mezí. Ony mě začaly pomlouvat. A to je výsledek. Jejich reakci na moje články o Filipínách a Filipínkách si může laskavý čtenář přečíst v předchozích odstavcích. Pomluvy, osobní urážky, vyhrožování vyloučením. Za pouhé projevení názoru! Jako kdyby neplatila Ústava ČR (čl. 17) a právo svobody projevu a právo na vlastní názor! Závist, nenávist, či snad dokonce xenofobie a rasismus, jako když vyšije. Taková činnost by se dala trestně-právně postihnout, ale vše stojí čas i peníze. Čas nemám. Tyhle osoby jsou v mém seznamu priorit někde hodně hluboko dole. Soudní znalci mi později vysvětlili, že v lidské populaci se v malém procentu vyskytují jedinci, kteří jsou fascinováni lidským neštěstím, přitahuje je a oni se v něm vyžívají. To, co pomůže, je zásadový a odmítavý postoj.

Skvěle vaří a krásně zpívá

„Dobrým slovem a nabitou pistolí dosáhneme mnohem více, než jen dobrým slovem,“ říkával Al Capone. Dovolím si nesouhlasit a postupovat podle zásad současné pedagogiky. Tento článek dává těmto lidem příležitost, aby poznali, že se mýlili, chovali se a jednali špatně. S jistou dávkou laskavosti jim dává možnost, aby změnili svůj názor, svůj postoj a případně se omluvili. Byl jsem v situaci, kdy mi zemřela manželka, musel jsem se starat o tři nezletilé děti, o staré rodiče, o starší domek se zahradou, bylo toho hodně. Ještě jsem navíc musel čelit útokům takových přírodních úkazů. Zvládnu toho ale hodně. Nejhorší na všem je, že nám neumožnili prožít smutek po smrti mé první manželky, rozloučit se s ní v klidu a poškodili její památku. A to jsem si až do jejího smutného konce myslel, že byla nejlepší ženskou, kterou jsem kdy potkal. Taková věc se velmi, ale opravdu velmi těžko odpouští. Svoji Filipínku a naši dceru jsem tam pro jistotu ani nepřivedl. Mezi mými přáteli je ale moje Filipínka velmi oblíbená. Je velice milá, skvěle vaří a krásně zpívá. O některé lidi, které jsem považoval za své přátele, jsem přišel. Těch ale není škoda, nestáli za to. Naopak jsem řadu nových přátel a příbuzných získal, což je důležité.

Vy mě chcete vylučovat třicet let po revoluci?

Původně jsem chtěl svůj článek zveřejnit v časopise zmiňovaného spolku, ale výbor to odmítl a doporučil zveřejnit na webu. Po zveřejnění mě výbor spolku informoval, že se můj článek některým členům nelíbí a že mě hodlají vyloučit na členské schůzi, protože prý poškozuji dobré jméno onoho spolku. Navrhli mi, abych ze spolku vystoupil sám a tím předešel vyloučení. Následuje moje anonymizovaná odpověď:

„Ahoj ……,

děkuji za informaci a děkuji za nabídku. Takový milý dárek právě na Mikuláše, že. Dovoluji si Tě požádat o vysvětlení, proč bych měl být vyloučen. Pouze jsem využil svého ústavního práva na svobodu projevu, svobodu názoru a popsal část svého životního příběhu tak, aby to bylo zajímavé pro mé čtenáře a aby to bylo inspirací pro některé z nich. Při té příležitosti jsem porovnal, podle mého názoru, některé aspekty evropské a filipínské či asijské kultury. Upozornil jsem na latentní přítomnost xenofobie a rasismu ve veřejném prostoru. Zveřejnil jsem to na internetu tak, jak jste mi to doporučili a jak jsme se domluvili. Článek je ve veřejném prostoru, žije si svým vlastním životem, šíří se dál a ani já, ani Ty, nemůžeme vědět, kdo všechno ho čte. Argument o poškozování dobrého jména klubu je nesmysl. V mém článku se o klubu vůbec nepíše a nikdo není jmenován. Pro náhodného čtenáře žádné spojení s klubem neexistuje. Vy mě chcete vylučovat třicet let po revoluci kvůli článku o Filipínách a Filipínkách? To myslíte vážně? Dokážete si představit, že mé vyloučení kvůli mým názorům může evokovat reminiscenci na jednání bolševiků po roce 1948 a 1968? Mé názory jsou stejně dobré jako názory kohokoliv jiného, před zákonem jsme si rovni. Navíc píšu o věcech, které se týkají mě, mých příbuzných a o věcech, s nimiž mám osobní zkušenost. Proběhla další česko-filipínská vánoční párty. Přibylo tam několik nových párů, i z diplomatických kruhů. Ústřední roli Santa Clause hraji já, jako už mnoho let. Rozdával jsem dárky dětem, fotil se s dětmi, s Filipínkami i s celými rodinami. Silný zážitek. Dokážete si představit, jak bude rezonovat mé vyloučení v česko-filipínské komunitě? Domníváte se, že máme málo mezinárodních skandálů? Dokážete si představit, že mé vyloučení kvůli článku o Filipínách a Filipínkách může někomu připadat jako xenofobní nebo dokonce rasistické? To pak bude skutečné poškození dobrého jména klubu. Dokážete si představit, jaké by na to mohly být veřejné reakce? Uvědomujete si, že mým vyloučením se naše kontakty vůbec nezmění? Žijeme v malém městě a v malé zemi, řada asijských měst je větších. Pokud chcete mermomocí někoho vylučovat, je tu několik lidí, kteří mě pomlouvají a poškozují mé dobré jméno mnoho let. Oni hovoří o věcech, které se jich netýkají, o nichž mají jen velmi neúplné informace a vměšují se do mých soukromých záležitostí. Jmenovat nemusím, stačí si přečíst reakce v časopisu na můj článek. Takové hrubé osobní útoky jsou přinejmenším neslušné, nepřijatelné a exprimují nenávist. Je takové jednání v souladu se stanovami klubu? Jak by se to asi jevilo nezávislému pozorovateli? Nepodlehnu tlaku takových lidí, to bych se musel stydět sám před sebou do konce svého života. Pokud dojde skutečně k jednání o mém vyloučení, seznamte prosím příslušnou schůzi s mým stanoviskem, textem tohoto mailu, a následně i všechny členy klubu.

S přátelským pozdravem…“

Pandořina skříňka nenávisti a xenofobie

Následovala bohatá a korektní diskuse s členy výboru. Doporučovali můj dobrovolný odchod. Já odmítal vystoupit pod nátlakem. Nakonec návrh na mé vyloučení členské schůzi nebyl podán. Malá skupina osob sice dostala výbor pod tlak, ale výbor se zachoval rozumně a vše ustál. Nakonec převládli slušní a rozumní lidé, ale o fous. Veřejně jsem výboru v onom časopise poděkoval. V rámci objektivity dodávám, že ze stejného spolku došly i pozitivní ohlasy, ale jen soukromě na e-mail a po telefonu. V časopise se nic takového neobjevilo. To je obecný jev současné doby, kdy hlasatelé „toho jediného správného názoru“ se nestydí být agresivní, ale ti slušní se bojí se svým názorem vyjít ven. Stále si myslím, že slušní a rozumní lidé převládají, ač to na první pohled není zřetelné. Kam jsme se to dostali? Začal jsem článkem na soukromé téma jak si opatřit partnerku a skončili jsme u vážného celospolečenského tématu o škodlivosti militantního feminismu a politické korektnosti. To jsem opravdu nečekal! Oněch několik lidí v onom klubu se odkopalo zcela samo, otevřela se Pandořina skříňka závisti, nenávisti a snad i xenofobie či dokonce rasismu. Bývali to normální a slušní lidé, aspoň na pohled, a dnes? Jak se mohli takhle změnit? Jak může několik málo lidí svými pomluvami ovlivnit celou velkou skupinu lidí? Nápadně vše připomíná situaci ve 30. letech v Německu, období nástupu německého nacismu, nebo 50. léta v Československu, rudý bolševický teror. Dnes si říkáme, jak to tenkrát mohli ti slušní lidé dopustit? Bohužel mohli, protože se nedokázali spojit. I dnes se děje ale něco podobného. Začíná to vylučováním. Kdo ví, kde skončí. Ta skupinka v onom klubu by si jistě zasloužila pozornost sociologů, psychologů či snad dokonce psychiatrů, kteří by odpověděli na otázku, jak je možné, že se lidé takto změní. Militantní feminismus a politická korektnost představují pro společnost smrtelné nebezpečí. Popsal jsem malou neplánovanou ukázku jejich působení, za níž jsem zaplatil nemalou cenu. Musíme se spojit a bojovat proti těmto jevům ze všech sil a všemi dostupnými prostředky. Není jisté, že vyhrajme, ale jinak bychom přestali být lidmi a možná přestali být vůbec.

Autorem celého seriálu článků je RNDr. Milan Press, vědecký a projektový manažer