To znamená mít z čeho brát pro jejich splnění, a to bez dluhového zatěžování státu, tedy každého z jeho občanů. Nejen pro samotné nebezpečí dluhu a růstu jeho příslušenství, nýbrž a především proto, že dluh znamená ekonomickou, a tím i politickou závislost. To by si měli uvědomit především ti, kteří v zájmu tzv. ekonomického růstu souhlasí s možností dalšího zadlužování. Bohužel však ani KSČM nemá ucelenou a zdůvodněnou představu, natož pak sílu, jak stav změnit.
Na příkladech uvedl, jakých nesmyslů se vedení strany dopouští ve snaze kopírovat všeobjímající politiku ČSSD v rouše Zemanových „dolních deseti milionů“. Konec konců i předseda strany častokrát uvedl, a pokusil se zdůvodnit, 90 % shodu programů KSČM a ČSSD. Uvědomíme-li si, že se dosud lišíme v pohledu na další postup evropské integrace a na naše členství v NATO, pak toho na odlišení skutečně moc nezbývá. Výstižné a dovršující je vyjádření Pavla Kováčika pro server ihned.cz z 25. 2. 2013, že „Vítězný únor je minulostí, za kterou jsme se omluvili. KSČM není KSČ“.
Mám-li shrnout, jaké jsou dle mého názoru příčiny současného negativního stavu v činnosti strany a tím přeneseně i v jejím vlivu ve společnosti, pak je spatřuji zejména v:
1) Chybějící, neprovedené a již v zadání předem manipulované analýze poválečné historie komunistického hnutí v České republice. Již z dílčích zlomkovitých informací o postupu prací lze soudit na tendenčnost výběru i zpracování faktů i na mnohou absenci marxistické metodologie. Mimo jiné tím evidentně trpí programový dokument Socialismu v 21. století.
2) Téměř čtvrt století po převratu není vyjasněno, kdo, které skupiny obyvatelstva jsou jádrem, objektem našeho působení a vlivu. Hovoříme ke všem a tím k nikomu. Hry na prekariát jsou pouze terčem posměchu ideových odpůrců, pokud jim za to vůbec stojíme. Nehledě na to, že moderní sociologie a politologie chápou prekariát zcela jinak, než naše studie.
3) Chybí tvořivé teoretické zázemí strany, schopné organicky spojit učení klasiků s novými vědními teoriemi a kvalitativně novými konkrétně historickými podmínkami globalizovaného světa. Naši katedroví teoretici jsou z věkového i sociálního postavení většinou odtrženi od reálného světa a ti, kteří jsou schopni akceptovat dialektiku praxe, jsou naopak poznamenáni nedostatečným marxistickým vzděláním. Obecně v celé straně převládá vzdělanostní nihilismus, který vedení stany zřejmě vyhovuje, a proto ho de facto svou elementární nečinností v oblasti přípravy kádrů podporuje.
4) S tím úzce souvisí minimálně účinná agitační a propagandistická práce, spoléhající na nefunkční, zastaralá a schematická hesla, typická neaktuálností a nekonkrétností, representovaná např. tragickou podobou internetových stránek KSČM. Možná někdy dokonce i sdělíme veřejnosti, co chceme, nicméně v zásadě nikdy se nedozví, jak toho chceme dosáhnout, co to pro jednotlivé skupiny populace bude znamenat, a co od nich očekáváme.
5) Dovršením slabin našeho ideového působení je hrůzný stav Haló novin, které se zřejmě díky „tvořivosti“ pánů Milana Špáse a Otakara Zmítka, a nepochybně pod ideovým vedením předsedovy nejbližší kamarily staly jednostrannou, monotematickou arénou presentace jediného správného názoru, marginálních nekomunistických iniciativ a ve vybrané dny „béčkem“ Blesku. Přechod na placenou internetovou publicitu pak znamenal zásadní zlom v možnosti informovat naši členskou základnu a především propagovat naše ideje širší veřejnosti, hledající na internetu alternativní zdroje informací. Pravice z vás má radost, pánové z FUTURy.
6) V katastrofálním stavu je i naše kádrová politika. Systém ekonomické závislosti, nepotismu, klientelismu, dlouhodobého setrváváni ve funkci a chybějící rotace kádrů, gradující kumulace funkcí, vše mj. rozporné i s platným tzv. kladenským programem, postupně se upevňující režim osobní moci předsedy dokladovaný jak závěry nedávného 5. zasedání ÚV KSČM, tak i návrhy na zavedení vázaného mandátu, jsou varující. Vezmeme-li k tomu zaváděný politický chozrasčot pro aparát strany a placené zastupitele, není o čem hovořit, natož pochybovat.
7) Syntetizujícím společným jmenovatelem všech uvedených problémů a nešvarů je skutečnost, že KSČM nemá reálný, moderní, účinný a srozumitelný program. Zahájení intensivní práce širokého názorového spektra na jeho tvorbě pokládám za prioritní úkol strany vůbec. Kladenský program je dávno vyčichlý, překonaný. O tom si cvrlikají i vrabci na střeše. Nový se ovšem netvoří. Proč? Odpovězme si každý sám, uzavírá Šafránek.
Je škoda, že vedení strany ignoruje odborníky nejen české, ale i zahraniční. S uceleným materiálem pro evropskou politiku, kterou ČR dosud prakticky nemá, přišli nedávno Paul Cockshott, Allin Cottrell a Heinz Dieterich pod slibným názvem Přechod k socialismu 21. století v Evropské unii. Zatím bez jakékoliv, byť kritické, odezvy ze strany odpovědných činitelů.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
