Úkazu si všimlo devatenáct lidí, kteří se během týdne se svým svědectvím přihlásí knězi, který ničeho neviděl, neboť se to stalo za jeho zády. Ves se jmenuje Číhošť a kněz Josef Toufar. Za měsíc a půl bude unesen příslušníky StB a během dalšího měsíce mučen a zavražděn, protože se odmítl podvolit lživému „doznání“, že „podváděl naivní věřící lid“.

Jen zřídkakdy nás historie konfrontuje s tak zneklidňujícími otázkami a tajemnými okolnostmi jako v tomto případě. A také dramatickými. Plnými paradoxů, absurdit, cynismu, surovosti, ale také lidské vytrvalosti, ryzosti a věrnosti. Tento příběh je existenciálním dramatem, hrůzou s děsivým finále, ale také tragikomedií s prvky dada i surrealismu. V té kauze se protíná řada rovin – politická, náboženská, mystická, propagandistická, český venkov i pražský hrad, hospoda i kostel, vrazi i věrní přátelé; jednu z režijních rolí v ní hraje prezident Gottwald, který rozhodoval o životě vysočinského faráře sloužícího obětavě, s humorem a s celostním nasazením. Ten příběh se k nám v průběhu posledních šedesáti sedmi let vrací jako naléhavé svědectví i jako výkřik.

Ale nejde v něm jen o pohyb kříže. Zásadní je Toufarův život. Vrostlý do své obce byl jednoho večera z těchto vztahů násilně vyrván a nasazena mu maska zločince. I po smrti byl nechutně pomlouván a mimo neteře Marie, několika přátel a farníků neměl žádné zastání. Teprve v roce 1968 kauzu poprvé otevřel novinář Jiří Brabenec, za normalizace umlčený.