Vyostřující se polemika je jakousi obnovou významného sporu o smysl českých dějin ve třetím tisíciletí. Jeho první, rozhodující fáze probíhala od r. 1895, kdy vyšla Masarykova Česká otázka, do první světové války. Masarykova výrazná účast v ní a její o výsledek byly v první řadě politicko-filosofickým činorodým příspěvkem do této trvale naléhavé debaty.

Zatím nejnovější zásah do ní od katolického žurnalisty Jana Jandourka z MfD 14.8. (Zbouraná historie) je na první pohled dalším příkladem problematického způsobu argumentace zastánců obnovy pražského mariánského sloupu. Jejím hlavním rysem je zamlčování a obcházení jádra problému, jímž je nepřehlédnutelná a výslovná souvislost právě tohoto mariánského sloupu s tématem samostatné, svobodné české státnosti a jejím duchovním smyslem.

Pražský mariánský sloup byl ústředním symbolickým stvrzením a oslavou její brutálně násilné ztráty. Konec české státní samostatnosti, a tím s ní spjaté, v Evropě tou dobou nevídané české reformační tradice náboženské svobody začal porážkou armády českých stavů na Bílé hoře v r. 1620 a následnou likvidací reformační většiny české politické a duchovní elity. Nakonec byl završen a stvrzen výsledkem třicetileté války, jenž České království přes významné snahy jeho reformačního exilu vedeného Komenským odsoudil do rakouského mocenského a s ním neodlučně spjatého katolického církevního područí. Tedy ke dlouhodobé, dodnes patrné ztrátě politické a náboženské svobody. Právě tuto klíčovou skutečnost připomínal pražský mariánský sloup, jejž dal postavit rakouský císař Ferdinand III. V Praze se totiž v r. 1648 odehrálo jedno z posledních střetnutí třicetileté války, kdy zfanatizovaná katolická mládež na Karlově mostě odrazila útočící švédské reformační jednotky. Na švédské straně války, jež začala povstáním českých stavů proti rakouské nadvládě v r. 1618, bojovali mnozí exiloví zastánci obnovy české státní samostatnosti a náboženské svobody, jejichž porážku z r. 1648 pražský mariánský sloup oslavoval. Proto se k němu konala pravidelná procesí za účasti rakouských císařů, a to vždy v předvečer listopadového výročí bitvy na Bílé hoře. A k pražskému mariánskému sloupu procesí vycházela právě od Bílé hory.