John Pilger odpovídal na dotazy srbského deníku Politika a rozhovor, který se týkal analýzy souvislostí tak zvaných humanitárních válek a krizí, které se odehrávají v Řecku a na Ukrajině níže přinášíme.

„Existuje společné téma, které všechny tyto kapitoly svazuje a nazývá se moc. Nepravomocný útok na Jugoslávii byl úderem vůči konceptu teritoriální a ekonomické nezávislosti podle amerického a evropsko-unijního ´receptu´ na globalizovaný svět. Podobně, v jiné formě se odehrává současný útok na Řecko. Na Athény nepadají bomby, ale agrese má podobné cíle. To platí také pro sankce určené Iráku. Nezávislost v jakékoli formě se nevyplácí. Jugoslávie představovala jistou formu nezávislosti, i když v post-Titově době neuspořádanou, ale byla to nezávislá země. ´Tajný´ dodatek smlouvy z Rambouillet to evidentně dokazuje.“

To znamená, že smlouva z Rambouillet byla namířená proti suverenitě Jugoslávie?

Smlouva Miloševićovi určovala, ať si vybere mezi úplnou vojenskou a ekonomickou okupací země nebo bombardováním. Bylo to mafiánské ultimátum. Platí to dnes pro Řecko. Německá ekonomická moc odehrála hlavní roli při rozpadu Jugoslávie – kdy Německo napomáhalo odtržení Chorvatska.

Puč na Ukrajině, pod režií USA, NATO a EU, se odehrál za podobných okolností. To, co těmto silám je největší překážkou, je nezávislost Ruska. Za Jelcina bylo Rusko vazalem a za Putina je opět nezávislé. A co víc, Rusko začalo také prezentovat svoji nezávislost uzavíráním spojenectví, která narušují hegemonii USA. Například Libye, libyjský „zločin“ spočíval v tom, že Muammar Gaddafi umožňoval nezávislost země za pomocí určité shovívavosti. Útok NATO na Libyi a agrese proti Sýrii napomohly však vytvoření ultimativní hrozby Islámského státu – propagandistické lži se později staly skutečností.