Na podzim roku 1968 (27.listopadu) dochází v Kosovu k první organizované revoltě. Jeden z organizátorů Ismajl Balja se obrací ke vzbouřencům se slovy: „Vy, kosovská mládež, jste dokázali, že převezmete moc nad Kosovem.“ Jednalo se o studenty Kosovské univerzity, především z filosofické fakulty. Na druhý den ráno zasáhla v Kosovu vojska Jugoslávská národní armády, která revoltu potlačila.

Z historie kosovsko-srbských vztahů po roce 1945

Nicméně v roce 1974 dochází k reformě jugoslávské ústavy a Kosovu se dostává ještě více autonomie. Zmíněný Ismajl Balja a Fadilj Hodža se stávají politickými představiteli a Tito tehdy neprojevuje vůči kosovským Albáncům žádné výhrady. Nahrává jim do karet další skutečnost a to, že je v šedesátých letech na Titův příkaz suspendován nejvyšší představitel bezpečnosti země Aleksandar Ranković. To byla navíc pro Srby citelná ztráta, když se Tito v té době začal více věnovat zahraniční politice a přenechal v zemi boj o moc mezi chorvatskými, slovinskými komunisty Kardeljem, Bakarićem a již mocensky oslabeným Rankovićem. Ten dával Srbům jistotu, ale samotní srbští komunisté se k němu otočili zády za obvinění z údajných odposlechů vedení včetně Tita. Dnes historikové uvádí, že hlavní příčinou likvidace Rankoviće byl jeho „nacionalismus“, když představoval budoucnost Jugoslávie jako unitární stát, zatímco Slovinci s Chorvaty byli pro konfederaci. Když v roce 1983 zemřel, byli na jeho pohřbu desetitisíce Srbů a někdo mluví o statisících. Pro ilustraci a porozumění názorům Srbů připojme citaci jejich historika Srđana Cvetkoviće: „Srbové vždy se brali za silnou celistvou Jugoslávii, neboť tím řešili svoji národnostní otázku, kdy 40 procent všech Srbů žilo mimo hranice Srbska stanovené v letech 1945 a 1946.“

V dubnu roku 1980 umírá Josip Broz Tito a tím se ještě více otvírá cesta pro rozpad celé Jugoslávie a jejího federálního systému, čehož Albánci z Kosova plně využívají.

To, co Srbsko však především začalo ohrožovat, byla strategicky stanovená natalitní politika albánského obyvatelstva, se kterou se politické vedení Kosova netajilo a ani dnes netají, neboť problém přetrvává a lze jej vyjádřit statisticky:

Obyvatelstvo Kosova se zdvojnásobilo a to ve dvou etapách: v letech 1921–1953 z 432 000 na 816 000 a v letech 1953–1981 z 816 000 na 1 584 000. Počet obyvatelstva se za tuto dobu v užším Srbsku zvětšil o 76 %, zatímco na Kosovu o 360 %.