Prozatímní a jen menší kritika vůči Maďarsku a větší vůči Polsku může být způsobená rozložením sil v Evropské komisi, kde proti maďarské vládnoucí straně má polské zastoupení méně hlasů. Média však spekulují, že Polsko vždy dostane od Maďarska, bude-li to zapotřebí podporu. Například vídeňský list Die Presse píše: „Orbán a Kaczyński se také setkal proto, že jsou to staří přátelé. Rozhovor trval šest hodin a pravděpodobně měl účel přípravy setkání s Cameron v Budapešti.

Obsah schůzky zůstal utajený. Faktem je, že nová polská vláda chce obnovu země podle maďarského modelu: silnější vázání médií k státu, oslabení Ústavního soudu - a to je jen začátek.“ Článek, ze kterého citujeme, komentuje situaci dále tak, že právě tyto dvě země hodlají ve svém boji s Bruselem se spojit s britským premiérem Davidem Cameronem, kterého naopak podpoří v jeho snaze přimět EU k reformě a větší svobodě pro národní státy. Podle polského komentátora Igora Jankeho z deníku Rzeczpospolita (mimo jiné napsal biografickou knihu o Viktorovi Orbánovi) se budou východoevropské státy snažit využit relativní současné slabosti Západu (ekonomická krize, uprchlická krize), aby dosáhly restrukturalizace EU. Cílem má být: méně Evropy, méně Evropské unie, zato více hospodářského společenství. Spíše jde o ekonomické společenství než o „společenství hodnot". Předpokladem splnění tohoto cíle je úzká spolupráce visegrádské čtyřky ( Polsko, Maďarsko, Česká republika, Slovensko ), a k tomu podpory dalších východních zemí jako jsou Rumunsko a pobaltské státy.

Co je evropský populismus

Zůstaňme v Rakousku a všimněme si, jakou pozornost problematice věnuje zdejší mezinárodní pracoviště zabývající humanitním výzkumem Institut für die Wissenschaften vom Menschen. Pracoviště se snaží fenomén „populismus“ nejprve definovat a vidí v tom rozdílné americké a evropské chápání. Zatímco americký populismus je myšlen jako být „populární“ za účelem vymanění se z nevýhodné pozice a vyloučení z politiky, tak evropské pojetí tohoto slova vidí autor studie jako formu nezodpovědné politiky nebo jako dokonce politické kuplířství. Studie upozorňuje na vázanost populismu k určité třídě a studie píše o drobné buržoasii.

Definice populismu pak zní: „Jedná se o zvláštní moralizující fantazii politiků, způsob vnímání politické reality, kdy se staví do opozice mravní čistota a sjednocení lidí proti určité menšině, zejména elitě, která stojí mimo autentické občany.“ Zajímavý je popis pravicového populismus, který podle studie vytváří pojem „nezdravé koalice“, která se vkliňuje mezi elitu, kam se pravice nechce zařazovat a marginální skupiny.

Autorem tohoto pohledu je německý politolog Jan-Werner Müller, který se nakonec snaží definovat vzrůstající populismus v Evropě. Podle něj do slova populismus krystalizují všechny současné politické úzkosti. Liberální politikové se stále více obávají neliberálních uskupení, která spojují s pojmy populismus, nacionalismus nebo prostě s xenofobií. Na druhé straně autor vidí teoretiky demokracie stejně jako některé intelektuály, kteří pro změnu ve stranách jako je SYRIZA a PODEMOS vidí vzestup toho, co nazývají liberální technokracií (ne-li až oligarchií). Populismus pak je chápán jako hrozba pro demokracii, nebo jako potenciální korektiv politického režimu, který se nějakým způsobem příliš vzdálil od "lidu". „Člověk by měl odmítnout označení populista, je-li to označení pro zdiskreditovanou neortodoxní politiku,“ píše Müller ve své studii.