Zastavme se nejprve u Makedonie, která již delší dobu usiluje o členství v NATO, v čemž ji bránil historický spor s Řeckem. To si mimo jiné díky vlivnému lobbingu prosadilo, že tato země se musí jmenovat Bývalá jugoslávská republika Makedonie - BJRM. Skopje se cítilo uraženo, že dochází k identifikaci s bývalou Jugoslávií místo s Alexandrem Velikým, o kterého se hádá s Řeckem. Makedonci nyní využívají řeckou krizi ke svým účelům a uvědomili si, že nastala pravá chvíle oživit svůj požadavek o členství v NATO.
V roce 1995 byla podepsána dohoda o tom, že Makedonci se mohou přihlásit do NATO pod pro ně potupným názvem BJRM a nebude jim v tom bráněno. Když ale Skopje po čtrnácti letech skutečně o členství žádalo, společně s Chorvatskem a Albánií, Řecko vstup vetovalo. Důvodem se opět stal spor o název země, neboť nikdo jiné výhrady neuvedl. Řecko požadovalo, aby Makedonci pro svoji zemi přijali název buď Nová Makedonie nebo Horní Makedonie. Athény argumentovaly tím, že území z historického hlediska připadá klasickému Řecku, kde dnes žijí Slované, kteří s tímto teritoriem nemají nic společné než název. Navíc Řekové projevili obavu, že Makedonci budou vznášet požadavek na připojení stejně zvaného území v Řecku ke svému teritoriu.
Makedonci si skutečně dělají nárok na postavu Alexandra Velikého a v centru hlavního města mu postavili pomník, což Řeky rozběsnilo. Spor o název Makedonie se dostal k mezinárodnímu soudu, který Makedonci v roce 2011 vyhráli. NATO však v tu dobu neřešila žádné rozšíření a oběma stranám sdělila, že nejprve musí vyřešit problémy kolem názvu země.
Vzhledem k řecké krizi, kdy se často mluví o možném řeckém obratu k Rusku, uspořádal minulý měsíc makedonský ministr obrany Zoran Lojevski schůzku, při které bývalý britský ministr obrany Liam Fox uvedl, že NATO je slabé na severu (Finsko, Švédsko), na Balkáně a Kavkaze. „Zatímco na severu toho mnoho neučiníme, Ázerbájdžán a Gruzie nejsou pro členství zralými, tak naopak Černá Hora a Makedonie jsou,“ řekl Liam Fox. Stejně to vidí Sally Painterová, která měla za Clintonovy administrativy na starosti rozšíření NATO a měla prohlásit: „Není již těžké prosadit vstup Makedonie do NATO, Řecko již není vůbec důležité.“ (“It’s not that hard to push for Macedonian membership, and Greece is not that important anymore.”) Tomuto se sice bránil řecký velvyslanec v NATO, který zdůraznil, že jeho země neklade Makedonii žádné požadavky pro vstup, ale že důležité jsou vzájemně dobré sousedské vztahy.
Turecko
Zatímco řecko-makedonské vztahy nejsou příliš přátelské, s Tureckem zažívá Řecko rozkvět vtahů, což je nebývalé a nečekané.
O této proměně vztahů na serveru al-monitor.com píše turecký novinář Cengiz Çandar: „Před dvěma lety, jsme se s přítelem plavili směrem k přístavu řeckého ostrova Leros. V malé zátoce bylo několik jachet plujících pod americkou vlajkou. ´Zdá se, že Leros podlehne americké invazi,´ v žertu jsem popíchl řeckého přítele. ´Nikoliv,´ odpověděl, ´to jsou turecké jachty. Aby se Turci vyhnuli placení daní, jsou jachty registrovány ve Wilmingtonu, Delaware v USA. Řekové to vědí, a když na horizontu vidí americké vlajky, jsou šťastní a křičí, ´Turci se blíží…´" Mají radost z toho, že přináší velkou útratu v euro.
Na turecké straně došlo k obratu. Turecké veřejné mínění podle komentátora Çandara se s prohlubujícími řeckými ekonomickými problémy začalo měnit. Turci začali pociťovat solidaritu s řeckým lidem v jejich boji s věřiteli - Eurozónou v čele s Německem, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Turecko bylo až mimořádně znepokojeno pokračující krizí, a proto Turci věnovali nebývalou pozornost řeckému referendu 5. července.
V den konání referenda, server tureckého deníku Hurriyet napsal titulek: "Sizi seviyoruz Kardas," což znamená "Milujeme tě, bratře." Jednalo se o prohlášení řeckého premiéra Alexise Tsiprase k Turecku a Turkům, které učinil v rámci svého rozhovoru s novinářem tureckého listu.
Turci oproti minulosti soucítí s Řeky, jsou znepokojení osudem Řecka a jsou mu ochotní pomoci, aby jejich soused nezkolaboval. Několik členů parlamentu podalo návrh, aby Turecko na sebe vzalo odpovědnost za splacení řeckých úvěrů. Navíc v Turecku působící Kurdská demokratická strana, která se těší u části populace značné oblibě, sympatizuje se SYRIZOU a považuje ji za sesterskou stranu.
Osudy obou sousedních zemí se začaly po druhé světové válce společně vyvíjet. Oba státy se staly příjemci Marshallova plánu. Oba současně se v roce 1952 staly členy NATO. Turecko i Řecko byly první dvě jihovýchodní země, které uzavřely dohody o přidružení s tehdejším Evropským hospodářským společenstvím (EHS). To vzniklo na podkladě Římské smlouvy v roce 1957, Řecko ji podepsalo v roce 1961 a Turecko v roce 1963.
Očekávalo se, že jejich vstup do Evropské unie (EU) bude také společný. Nicméně, v roce 1974 došlo k turecké vojenské intervenci na Kypru a ostrov se rozdělil na dvě poloviny. To zničilo vztah mezi oběma zeměmi. Mimo Kypru se vynořila řada jiných problémů, od sporů kolem šelfu v Egejském moři, teritoriálních vod nebo letové informační oblasti v Egejském mezinárodním vzdušném prostoru, a další. Potyčky mezi námořnictvem obou spojenců NATO v Egejském moři a konfrontace jejich vzdušných sil na pokraji šarvátky se staly rutinou.
Vzájemné vztahy se začaly zlepšovat po ničivém zemětřesení v roce 1999, kdy Řekové jako první nabídli pomocnou ruku svým sousedům. Tehdy chování obou zemí dalo popud pro vznik nové generace politických osobností a díky jim se dramaticky změnila povaha vztahů mezi oběma sousedy. Ministři zahraničních věcí, řecký George Papandreou (syn Andrease) a turecký Ismail Cem, započali úsilí k obnovení vztahů mezi Tureckem a Řeckem.
Dnes na toto minulost turecký premiér Ahmet Davutoglu navazuje a tvrdí, že jeho země je připravena pomoci Řecku překonat ekonomickou krizi. Nabízí rozšíření spolupráce v oblastech, jako je cestovní ruch, energetika a obchod.
Řecké euro v bulharské pokladně
Již dávno Řekové přišli na to, že daleko levněji se jim nakupuje u sousedů v Bulharsku a také mnohé řecké obchodní společnosti se do Bulharska přestěhovaly. Některé zboží je údajně o polovinu levnější než v Řecku. V situaci, kdy v Řecku došly léky, bulharské ministerstvo zahraničí dokonce nabádalo Řeky, aby se jimi zásobovalo v Bulharsku. Pro Řeky je běžné jezdit do Bulharska pro benzín. Rozhlasová stanice Deutsche Welle píše o tom, že již deset let probíhá zejména v pohraničních oblastech čilý ruch a že za tu dobu řecké společnosti investovaly v Bulharsku celkem až 3,5 mld. euro. Řecko se díky tomu dostalo na třetí příčku investorů v Bulharsku a je registrováno 14 400 řeckých firem. Podle německého rozhlasu také ročně 200 tisíc Bulharů odchází pracovat do Řecka, odkud si za rok odveze domů kolem 50 až 60 milionů euro.
Svým způsobem vzniká mezi oběma zeměmi černá ekonomika, a to v tom smyslu, že například řada Řeků využívá služeb bulharského zdravotnictví nebo mají registrované automobily v Bulharsku, což má je přijít na dani a pojištění o 75 procent levněji.
Díky této situaci vyvozuje místopředseda bulharského premiéra Tomislav Dončev, že by pro Bulharsko bylo výhodné, kdyby došlo k odchodu Řecka z eurozóny: „Pro výhodné daňové podmínky a stabilní hospodářské klima v Bulkarsku by Great znamenal zvýšenou migraci řeckých firem k nám, z čehož bychom profitovali.“ Dodejme, že Bulharsko má jednotnou desetiprocentní daň.
Ekonomický analytik Martin Vladimirov ovšem Bulhary varuje, že by díky grexitu mohlo dojít k opaku a řecké firmy by stěhovaly zpět domů.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
