Mirko Raduševič: Rok 1945 - Američané údajně znásilnili 190 tisíc německých žen

06.03.2015 9:15

O Rudé armádě, o její nízké morálce a až pudovém chování vojáků při osvobozování Německa se vyprávějí legendy. Zato se nese pohádkové vyprávění o vysoké morálce amerických, britských, francouzských vojáků, kteří údajně neprojevili na sobě ani koutkem úst svůj hněv a touhu mstít se.

Mirko Raduševič: Rok 1945 - Američané údajně znásilnili 190 tisíc německých žen
Foto: Zbyněk Pecák
Popisek: Tank

„Jednotky sovětské armády postupovaly v lednu roku 1945 ve východním Prusku ve velkých nekonečných kolonách a byla to prazvláštní směsice moderny a středověku: tanková vojska v černých helmách, na druhé straně kozáčtí jezdci s kořistí pevně připoutanou k sedlu koně. Studebakery a dodge táhly těžkou techniku a v druhém sledu následovala koňská spřežení. Stejně jako rozdíly ve vojenské technice byly velké rozdíly v chování vojáků samotných. Byli mezi nimi drsňáci –pili a bezostyšně znásilňovali, byli tam také idealisté, zapřisáhlí komunisté a členové inteligence, které děsilo hrubé chování spolubojovníků.

Berija i Stalin v zázemí v Moskvě dobře věděli, co se děje, z fronty měli podrobné zprávy. Jedna z nich uváděla, že řada Němců si stěžuje, jak jsou ženy ve východním Prusku znásilňovány příslušníky Rudé armády. Existovala řada svědectví o četných případech u žen nad osmnáct let, ale i starých žen.

Maršál Rokossovskij vydal rozkaz č. 006 k usměrnění pocitů nenávisti u vojáků na frontě. Zdá se ale, že rozkaz neměl velký vliv a byly zaznamenány pokusy vymoci si pořádek tvrdou autoritou. Velitel jedné střelecké divize uvedl, jak zastřelil poručíka, který se postavil do fronty vojáků nad německými ženami s roztaženými nohami na zemi.“

Výše uvedený text je částí ukázky ze serveru deníku The Guardianu z roku 2002 nazvané „Znásilňovali Němky od osmnácti do osmdesáti“ a pochází z knihy „Druhá světová válka“ britského historika Antony Beevora. Název ukázky z knihy v britském deníku je přepisem vyjádření Natalie Gessové ( kamarádky sovětského disidenta Andreje Saracharova), která byla válečnou zpravodajskou Rudé armády a která ke svému tvrzení dodává, že „Rudá armáda byla vojskem násilníků.“

Byli američtí vojáci horší než sovětští?

Tvrzení o násilnické Rudé armádě se v západních zemích i u nás tradovalo od konce války a vytvářel se falešný dojem, jakoby vojáci ostatních spojeneckých vojsk byli svatouškové, kteří při dobývání Německa rozdávali kolem sebe jen čokoládu a květiny.

Před několika dny v  Německu vyšla kniha historičky Miriam Gebhardtové „Als die Soldaten kamen“ (Když přišli vojáci)  , ve které její autorka se vrhla na téma, které bylo nejen v Německu ale na Západě do jisté míry tabu. Server časopisu Die Spiegel píše o tomto problému článek pod názvem „Byli američtí vojáci horší než sovětští?“. A hned v úvodu podtrhuje skutečnost, že o amerických vojácích se tradovalo, že byli v poválečném Německu vždy oblíbení a ctilo je dobré vychování. Přichází však šokující informace ze jmenované knihy, že američtí vojáci ke konci války znásilnili až 190 tisíc žen. Der Spiegel popisuje podobně příběh jako The Gaurdian, v tomto případu se však jedná o americké vojáky. Scéna se odehrává ve vesnici Sprendlingen poblíž Rýna.

„Do domu za soumraku vnikli a snažili se dostat Katherinu W. a její osmnáctiletou dceru Charlottu. ženám se však jim podařilo vymanit a utéci. Vojáci své pokušení nevzdali a začali ve vesnici prohledávat dům po domu. Před půlnocí našli obě ženy v sousedním domě a šest vojáků je znásilnilo, i přestože dívka volala o pomoc ´Mámo, maminko…´.“

Stalo se to v březnu roku 1945. Der Spiegel píše, že statisíce možná miliony žen potkal v Německu stený osud. Dále autor článku uvádí, že 1,6 milionů amerických vojáků bojující v Evropě bylo po válce v USA oslavováno. Německo rovněž jako poražená země se postarala o jejich dobrou image, když je popisovalo jako mravné vojáky, kteří dávali dětem žvýkačky a ohromovali německé „fräuleins“ jazzem a silonkami.

Americká, francouzská a britská armáda jakoby dodnes požívá punc „konvenční moudrosti“. Ovšem, a to Der Spiegel podtrhuje, že okolnosti a mučení v Abu Ghraib a další válečné zločiny spáchané americkými vojáky v Iráku a Afghánistánu, způsobily, že se historikové začali více kriticky dívat na chování americké armády ve dnech předcházejících a následujících po skončení druhé světové války nejen v Německu. Nové studie skýtají nový pohled na drancování kostelů, vraždy italských civilistů, zabíjení německých válečných zajatců a znásilňování žen, a to dokonce i ve Francii.

Der Spiegel připouští možnost takového jednání amerických vojáků, ale údaj 190 tisíc znásilněných žen připadá redaktorům týdeníků na první pohled jako přehnaný. Toto číslo uvádí ve své knize historička Gebhardtová. Vychází z předpokladu, že pět procent z "válečných dětí" narozených svobodným ženám v Západním Německu a Západním Berlíně v polovině 1950 bylo počato znásilněním německých žen. Uvádí, že se celkem v průměru jedná o 1900 dětí amerických otců. Gebhardtová toto číslo extrapoluje a předpokládá, že v průměru na jedno takto narozené dítě připadá 100 případů znásilnění.

Této úvaze Der Spiegel moc nevěří a předkládá proto další důkaz od amerického kriminologa Roberta Lillyho. Ten zkoumal případy znásilnění stíhané americkými vojenskými soudy a došel k číslu 11 tisíc závažných sexuálních útoků spáchaných během listopadu 1945. K tomu Der Spiegel poznamenává, že se jedná o nechutnou skutečnost!

To, o čem se nyní v Německu píše a diskutuje na podkladě knihy historičky Miriam Gebhardtové, v není novinkou. Při vyhledávání na internetu zdrojů o amerických zločinech během druhé světové války, můžete číst, o čem již před dvěma lety psal americký magazín Life, když se také opíral o zdroje historiků. Píše o armádě čekající po vítězství ve válce na návrat domů a uvádí doslova, že byl to: „obrovský bordel, když se mělo nalodit statisíce požitkářů, kteří při čekání na nalodění trávili celý svůj čas požíváním jídla, pitím a milováním. Byla to zatraceně příjemně strávená doba.“

Ani kniha není novinkou a obzvláště v tom, že se nejedná jen o utrpení německých žen. To, co popisuje časopis Life o Francii, zpracovala Mary Louise Robertsová do knihy nazvané: What Soldiers Do: Sex and the American GI in World War II France . Už název je vypovídající. Autorka ke všemu píše: „Zatímco se nepopíralo vítězství, statečnost vojáků, je daleko užitečnější a zajímavější, když budeme v historii upřímnější. A to, když za naleštěnou krásou nostalgie se střetneme s reálným životem a skutečnými chybami lidí, kteří tento život žili.“ O tomto problému a této knize jsme již dříve publikovali článek z magazínu Der Speigel : Bandité v uniformách – US Army v osvobozené Francii .

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: literarky.parlamentnilisty.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.