„Jednotky sovětské armády postupovaly v lednu roku 1945 ve východním Prusku ve velkých nekonečných kolonách a byla to prazvláštní směsice moderny a středověku: tanková vojska v černých helmách, na druhé straně kozáčtí jezdci s kořistí pevně připoutanou k sedlu koně. Studebakery a dodge táhly těžkou techniku a v druhém sledu následovala koňská spřežení. Stejně jako rozdíly ve vojenské technice byly velké rozdíly v chování vojáků samotných. Byli mezi nimi drsňáci –pili a bezostyšně znásilňovali, byli tam také idealisté, zapřisáhlí komunisté a členové inteligence, které děsilo hrubé chování spolubojovníků.

Berija i Stalin v zázemí v Moskvě dobře věděli, co se děje, z fronty měli podrobné zprávy. Jedna z nich uváděla, že řada Němců si stěžuje, jak jsou ženy ve východním Prusku znásilňovány příslušníky Rudé armády. Existovala řada svědectví o četných případech u žen nad osmnáct let, ale i starých žen.