Dohoda rozdělující sféry vlivu po skončení První světové války určovala, že Francie bude mít pod kontrolou jihovýchodní Turecko, a to v dnešních hranicích, dále území přes severní Irák a Sýrii a Libanon. Na druhé straně Britové, měli podle dohody ovládnout oblasti, které by zahrnovaly dnešního centrálního a jižního Iráku. Dále teritorium mezi těmito dvěma zónami, což je dnes Sýrie, Jordánsko, západní Irák. Severovýchodní část Arabského poloostrova se měla stát arabským královstvím pod francouzsko-britským protektorátem. Rusko, jako další velmoc, mělo dost také svůj příděl a, a to strategický průliv Bospor a Dardanely. Ale i další území jako jsou některé provincie Turecka nebo například část Kurdistánu.

Následně tyto plány doznaly změny, ale jejich existence se připomíná dodnes. Sykesova-Picotova dohoda má vliv na zvláštnosti a vnímání tohoto dílu světa.

Rozhlasová stanice Deutsche Welle k  výročí dohody uskutečnila rozhovor s německým historikem Maurusem Reinkowským, který je profesorem islámských a orientálních studií na univerzitě v Basileji a zaměřuje se na moderní a soudobé dějiny Blízkého východu a Levantu. Rozhovor jsme přeložili.

Jaké byly v té době hlavní cíle zemí, které si tuto oblast světa rozdělily?

Oblast byla do té doby pod kontrolou Osmanské říše a Francie s Británií zastávaly názor, že se říše rozpadne. Sykesova-Picotova dohoda měla zabránit případným konfliktům, které mohly vzniknout při dělení „kořisti“ po vítězství v první světové válce. Nicméně stejně došlo k velkým neshodám mezi Francouzi a Brity o rozdělení sféry vlivu. Dohoda byla ve skutečnosti jen prvním pokusem o rozdělení, které nakonec dopadlo zcela jinak.