V samizdatu to tak bylo. Ale ne vždy. Když jsem v osmdesátých letech do Lidových novin posla článek kritizující revue Střední Evropa, byl briskně zamítnut proto, že se kritika do vlastních řad nepřipouštěla.Vystřízlivěl jsem po revoluci. Do Přítomnosti jsem zaslal článek „Souvislosti 4., 5. a 6.. července.“ Z redakce se ozval Jan Sokol a řekl mi, že text neprojde, budu-li uvádět, že Jan Hus byl univerzitním rektorem. To mne šokovalo. Začalo mi docházet, že Sokolova cenzura byla jen miniukázkou typické vlastnosti intelektuálů. Nazývám ji komunismus naruby podle Marcuseho pojmu agresivní vázanosti. Kdo je jen odpůrce nepřítele, dělá totéž co on, jen obráceně. Intelektuální prostředí tím žije. At´ je to novohenleinovství, husitobijství, odmítání hlavního demokratického proudu národního obrození, prohabsburská a pangermánská nenávist k Masarykově Československu, nebo vzývání Evropské unie jako kdysi Sovětského svazu. Intelektuálský sklon nahrazovat myšlení frázemi, poručníkováním a ignorováním reality mají v krvi i papaláši EU.

Například místopředsedkyně Evropské komise Viviane Redingová (Chci Spojené státy evropské, LN. 10.12.), jež se proslavila houževnatým prosazováním 40% ženské firemní kvóty. Zde vyzývá k přeměně unie ve stát po vzoru USA. Prý to vyřeší ekonomickou krizi EU a učiní ji demokratickou. Návrh opakuje starou písničku zakladatele tohoto způsobu evropské integrace, Jeana Monneta z r. 1950, jenž v „Schumanově deklaraci“ (Francouzský ministr zahraničí, předválečný mnichovan Robert Schuman, text jen podepsal.) vyzval k založení Evropského společenství uhlí a oceli jako “prvnímu k roku k Evropské federaci,“ řízenému „Vysokým úřadem“ (nyní Evropská komise paní Redingové).

Mezi texty je výmluvný rozdíl. Zatímco v Schumanově deklaraci se slovo demokracie nevyskytuje, ale evropská federace jako hlavní cíl dvakrát, Redingová mluví o Spojených státech evropských jako o demokracii s vládou-Evropskou komisí, jak to chce i německá kancléřka, a dvoukomorovým Evropským parlamentem. Předsedu EK, tedy eurovlády, prý snad budeme volit přímo, jak to chce německý ministr financí a z Německa de facto vedená Evropská lidová strana. To vše místopředsedkyně EK myslí smrtelně vážně. A dovolává se působení v EP, což požaduje po všech eurokomisařích. Netuší jako naši eurofanatici, že při neexistenci evropského lidu jako politického evropského národa, a tak při volbách konaných jen výběrem z místních státních kandidátů, je EP demokraticky nelegitimní celounijní rozhodovací sbor jako všechny instituce EU.