Islám znamená pořízení se; ani ne tak Alláhovi, ale těm, kdo v islámské komunitě (státu) vládnou. A to je ten základní problém, to je ta podstatná překážka v „polidštění“ muslimské víry. A vládnout by chtěli na celém světě; Korán jim k tomu dává návod.

To, že středověké texty určují muslimům téměř do nejmenších detailů, jak se mají chovat, co mají a nemají jíst, kolikrát, kdy a jakým směrem se modlit, jaké tresty je čekají při porušení pravidel, ale také jak mají pohlížet na jinověrce a ateisty – to nutně musí vyústit k organizování celé společnosti, státu.

Uplatňování již částečného práva šária v určité lokalitě nutí nemuslimské občany se stěhovat jinam (protože se s nimi jako se sousedy nedá vycházet – schválnosti, neurvalost až po vyhrožování), a to ještě více dává prostor k navyšování počtu souvěrců a pocitu síly v prosazování svých požadavků. Živě si umím představit sestěhování muslimů kolem brněnské mešity se stejnou tendencí, jakou vidíme na Západě. Na takovou situaci bychom měli být preventivně připraveni a již tou přípravou dát najevo, že něco takového nepřipustíme.

Při této tematice by mně velmi zajímalo (a to již dlouhodobě), kolik muslimů u nás ročně zakotví a nebo konvertuje. Zveřejněná čísla neodpovídají skutečnosti a jen pokoutně se dovídáme o dalších, kteří se z různých důvodů nevejdou do veřejných čísel. Nezveřejňování se zahrnuje pod kolonku náboženský rasismus (stejně jako počet Rómů na dávkách nebo ve vězení).

Muslimské požadavky a trpěné překračování zákonů ovlivňuje společenské dění v Evropě a nutí majoritu (salámovou metodou) opouštět některá demokratická pravidla i tradice; dokonce i rozhodování soudů což je velmi odsouzeníhodnou praxí. Instalace modliteben do škol a úpravy rozvrhů dle časů modliteb, osvobození dívek od tělocviku a všech od hudební výchovy, vyloučení vepřového masa z vývařoven různých institucí včetně škol, rušení názvů a nebo rovnou celých akcí spojených s křesťanstvím, vynucování si u žen v jakémkoli zdr. zařízení ošetření pouze ženským personálem, požadavek na vlastní hřbitovy a vlastní pohřební obřady, tolerance předem dohodnutých dětských svateb, souběh dvojího práva (VB) atd.