Dav si přišel oblažit své velkoturecké islámské srdíčko a proto mu tam náramně zapadlo osobní vyznání na úrovni vize budoucnosti: „Turecká hranice začíná v mém srdci u Vídně, Jaderského moře, Východního Turkestánu, čínské autonomní oblasti Sin-ťiang a severu Černého moře..."

Je to jasné sdělení o snaze vrátit Turecku moc a velikost v hranicích osmanské říše. V nezanedbatelném významu slova to je voda na mlýn ortodoxnější části vykladačů Koránu, která se v Turecku dere k moci ve všech oblastech. Právě tyto tendence měla eliminovat – dle ústavy – armáda, což se v minulosti minimálně 2x podařilo. Erdogan spekulativně vyvolal tento typ armádní akce, ale pod vlastní kontrolou. Ta kontrola zajišťovala neúspěšné převzetí moci armádou, ale hlavně dobře zinscenovaný puč dal příležitost k eliminaci opozice formou neskutečně velkých čistek ve všech odvětvích státní sféry. A kdo jiný, než přísní vyznavači islámu dle středověkých textů, mu byli nápomocni. Právě do těchto řad mířilo výše zmíněné „vyznání“. Proč?

Vždyť právě k tomuto tématu Korán sděluje:
2/191 Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití…

Cíleně zmíněná Vídeň, kde r. 1863 stanula muslimská noha a kde spojené síly včetně těch českých dali Alláhovým stoupencům na zadek, leží muslimů v žaludku, neb dokládá, co na vyznavače nenávisti a násilí platí.