Česká republika svou bezpečnost vložila do kolektivní obrany v rámci NATO, ač při napadení není pomoc automatická; je dána na principu dobrovolnosti. Vedoucí síla NATO v podobě USA nás mnohdy využívá na jimi započatých konfliktech (2. válka v Iráku, Afghánistán atd.), k tomu se nakupuje výzbroj, ale obrana vlastního území je upozaděna.

Dnes už je z řady signálů zřejmé, že na vyvolání konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou mají USA jistě svůj podíl, třebaže nepřímý. Žádný, byť i průměrný vojenský expert nemůže odsouhlasit, aby podbřišek Ruska v podobě Ukrajiny byl včleněn do řad NATO (m.j. jak bylo navrhováno už v roce 2008!). Při známém i vojenském soupeření USA s Ruskem by to bylo stejné, jako když se USA mohly potentovat z ruských raket na Kubě začátkem 60. let při tzv. karibské krizi.

Pořád jsou na stole opakované sliby západních představitelů v čele s USA, že se NATO nerozšíří směrem k ruským hranicím. V opozici k těmto slibům je názor protiruských siláků, že každý stát má právo si sám určit, kam bude patřit. To je jistě pravda, ale ty slibotechny, mají-li dostát tomu, co slíbily, rozhodují v konečné instanci o tom, koho přijmou do NATO a koho NE!