Je však nadmíru tristní, že od těch, kteří by si měli otázky pokládat a současně na ně hledat odpověď, se nedočkáme ani jednoho. Není snad ani potřeba dodávat, že řeč je o volených politicích a všech dalších, kteří mají s politikou co do činění, zvláště s tou zahraniční.

I z aktuální situace (atentát na Sulejmáního) je zřejmé, že jsou to především USA, které se značnou měrou podílí na válečných operacích na Blízkém a Středním východu. P R O Č (1) není na aktéra ukázáno (z řad spojenců) prstem a požadováno, aby se na likvidaci následků svého konání podílel jak finančně a materiálně, tak i příslušným počtem lidí?!

Bez amerických aktivit by zcela zřejmě nedošlo k pohybu miliónů z celého regionu a k následné invazi běženců do Evropy. Že se na tomto procesu rychle přiživila přepravní mafie, která ještě navíc spustila verbířské aktivity v afrických státech, je věc druhá. Vznik ISIL, na kterém se USA (neplánovaně) materiálně a finančně podílely podporou sunnitského odporu proti Asádovi, měl rovněž za následek zesílení sunnitsko – šiítských náboženských sporů a současně zrychlený průnik radikálního islámu do Afriky. Pomoc Evropě (třeba i v rámci NATO) při obraně svých hranic by byla jistě na místě. To by však zahrnovalo i obranu řecké hranice, přičemž by jistě došlo ke střetu s Tureckem. S tím Tureckem, kterému dělá – jen pro dislokaci své vojenské základny na jeho území – mnohá pomyšlení: projde dřívější obsazení půlky Kypru, bez povšimnutí zůstává příprava těžby ropy v kyperských vodách, snad nejhnusnější je využití Kurdů pro snížení vlastních ztrát v boji proti ISIL a pak je předhodit Turecku jako svačinku milovanému dravci v podobě záboru kurdského historické oblasti při hranici, přes kterou probíhaly čilé obchody s ISIL, navíc s puncem anexe syrského území. Že jsou tam bohaté ropné vrty je jen tak „mimochodem“.