O tom, co se dělo předtím, zvláště po prezidentském převratu v roce 2014, je asi zakázáno mluvit, protože se to nehodí do krámu, pokud je nutno všechnu válečnou vinu vrhnout na Rusko. Vedle jednostranných novinářů máme i prognostiky různé úrovně – proč se nikdo nepokusil odhadnout, co by se dělo, kdyby Rusko nezačalo tu svou operaci.

K solidní úvaze napovídají pozdější slova mamá Merkel o mírových dohodách Minsk 1 a Minsk 2 a to, že to byl záměrný odkladný čas pro důkladnou přípravu ukrajinské armády. I laikovi je zřejmé, že by v dohledné době (možná kratší než týden či zhruba 15 dní) zaútočila ukrajinská armáda na separatistické republiky Dombas a Luhansko, bez ohledu na zmíněné mírové dohody.

A hned vzápětí je na stole otázka – proč vznikly separatistické republiky? Nic se neděje bez příčiny a tak i zde jsou zřejmé důvody; neustálé, i hrdelní útoky na ruskou menšinu a nedá se opomenout, že aktéry byli převážně novodobí ukrajinští fašisté (adorujíce hitlerovské pohlaváry) nebo jinak útoční nacionalisté. I opěvovaný prapor AZOV je měl mezi sebou a dodnes nevyšetřené upálení cca padesáti obětí v Oděse je krvavý důkaz jejich hnusného konání.