Ozvali se ti, kterým prezidentova slova nepatřila (a právě tito u Jílkové seděli), a dá se říci, že svým počínáním vytvářejí clonu těm, kteří formou různých dávek užívají výsledky práce jiných.
Ten, kdo by se chtěl touto problematikou zabývat, by jako první, co by chtěl vědět, jsou souborná čísla, tedy statistika. A ta je TABU! Je velmi úsměvné, když u Jílkové zazněla informace („Romea“), že v pracovním procesu je 70 % Romů. Alespoň kdyby sdělili, z jakého celkového počtu vycházejí a jak ho získali?! Nechci někoho házet do jednoho pytle, ale o velmi obtížném kladném přijetí romské komunity jako celku by mohly vypovědět statistiky třeba o obsazenosti věznic nebo i počet jenom hlášených přestupků proti občanskému soužití ve srovnání s celostátním průměrem.
Jistě, Zemanových 90 % se bude vztahovat na ty nejhorší lokality, ale když si vezmeme poslední dostupná čísla – kvalifikovaný odhad úřadu vlády o celkovém počtu 200 – 300 tisíc (srovnání Romea – 150 tisíc v aktivním věku odpovídá spíše 300 a více), nezaměstnanost Romů 65% - Svět. banka z r. 2010 a žádná výrazná změna se nekonala (akorát na papíře, kdy Romea byla několikrát umravňována, že čísla zkresluje), jsme u čísla 70 – 80 tisíc Romů v aktivním věku na podpoře; a to se držím při zemi.
Nevím, z jakých materiálů prezident Zeman čerpal informace (dle slov pana Ovčáčka od lidí z regionů při svých návštěvách a hlavně od radních příslušných obcí – to jsou jistě data pravdě nejblíže), ale když bychom mohli přidat doplňující údaj o dlouhodobé nezaměstnanosti a rovněž z množství různých dávek do rodin, které majorita až tolik nečerpá, byl by to obraz, ke kterému se náramně hodí „Romové, běžte pracovat!“
To, čeho je veřejnost občas svědkem, je způsob, jakým si ti, kteří nemají na podporu nárok, vynucují na sociálních pracovnicích přiznání různých dávek. Několikrát jsem byl svědkem divadla, které ztropily matky a jak jinak, doprovázené houfem dětí; užité vulgarismy by Zemanovi vystačily nejméně na 1000 životů. Nedivím se moc, že některá pracovnice nátlaku, podpořenému někdy výhrůžkou, podlehne.
Romové si u Jílkové také stěžovali, že se na jejich komunitu hledí s negativními předsudky. Není to paušál, ale ti, kdo mají nebo měli jednu nebo několik romských rodin v bytovém domě, by mohli vyprávět. V Praze se také ve veřejném prostoru setkáváme s vyzývavou hlučností a nevhodnými až sprostými poznámkami, hlavně k děvčatům, s obtěžováním na zastávkách tramvají nebo stanic metra při agresivním nabízení ke koupi různých výrobků, hlavně kosmetiky (odkud se asi vzala?), až po kapesní zlodějinu. Při svém krátkém podnikání na stánku v 90. letech, z deseti okradení to byli 8x cikáni. Stokrát si mohu říkat, že těch slušných je mnohem více, ale když v dopravním prostředku nebo na pohyblivých schodech je vedle mne Rom(ka), zpozorním. Jednou, držíce se nahoře tyče v tramvaji, mně jedna lezla do kapsy u bundy. Mužský doprovod v počtu dvou přímo dychtil po mé protestní reakci (v kapse byl jen ubrousek), a když se nedočkal, vypadlo z něj alespoň „Co čumíš!“
Je už trapnou zvyklostí, že cokoli Zeman řekne, stává se předmětem kritiky, kde v přední linii najdeme souborně voliče drahošovské menšiny a, jak jinak, také ČT a další, zejména bakalovská média. Ve zveličování a zkreslování se mohou přetrhnout; do atizemanovských análů, které se od prvních přímých prezidentských voleb nezavřely, se hodí vše. K těmto odsouzeníhodným aktivitám můžeme v tomto případě přičíst i více než 140 (ne)ziskovek, které se zabývají integrací Romů do majority. Vedle drobných úspěchů, a máme tu opět zveličování, chrání v protizemanovském postoji svůj byznys.
Bez ohledu na prezidentovo rýpnutí do vosího hnízda se musíme ptát: Proč je dnešní stav takový jaký je? Nejsem sociolog, ale vedle zjevně jiného naturelu romské komunity a odkazů na chyby komunistů při tvorbě ghett jsou to uplynulá dvě desetiletí, kdy snaha politiků něco změnit byla minimální. Pozitivní diskriminace se proměnila jen ve žvást a zneužití, viďte, pane Kocábe, paní Šabatová a další. Svou rozdávačností bez sankčních omezení jsme si vychovali generaci 20- až 30letých rodičů, kteří pracovali krátce nebo vůbec. Co asi svým příkladem dají do vínku svým potomkům?!
Sečteno, podtrženo, lze jen znovu opakovat (pracující, nečilte se; není to pro vás): „Romové, běžte pracovat!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
