Že v růst ekonomiky EU nevěří ekonom Pavel Kouhout je nepřekvapivé. Viz jeho slova: Vzhledem k tomu, že vysoký dluh evropských států nebude možné rozpustit v budoucím růstu - žádný nebude - neexistuje alternativa ke škrtům. Škrty by však neměly být krycím názvem pro zvyšování daní.

Co je ovšem překvapivé, je skepse německé kancléřky Angely Merkelové. Ta zřejmě také nepočítá s žádným oživením ekonomiky a růstem počtu pracovních míst, jinak by nepřišla s bláznivě zoufalým nápadem, že vysoká nezaměstnanost mládeže ( ve Španělsku 55%) by se měla řešit předčasnými odchody do penze. Šíleností, jakými se eurounijní (a nejen eurounijní) politikové budou snažit ovlivnit neovlivnitelné tržní zákonitosti, zřejmě bude přibývat. Ach, jo! 

 

K situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů napsal do Lidovek Jan Rejžek: „Sociální demokracie prý nominovala skrz Senát do rady ÚSTR odborníky. Skvělé! Kéž by jimi vskutku byli. Trio Jan Bureš – Michal Uhl – Lukáš Jelínek nazývejme spíše trojicí dialektiků dle komiků z endéráckého televizního pořadu Ein Kessel Buntes. Nic neznají, nic za sebou nemají a chtějí radit, jak lépe bádat o totalitě.“

Dodávám: Bohužel takových MAOBů (MAOB = mladý, arogantní, obzvláště blbý) máme na místech, a to zvláště honorovaných z našich daní, spousty a spousty… 

 

Současná cena za 1 tunu cukru činí na burze v New Yorku 390 amerických dolarů. Evropská unie pak zavedla na produkci cukru ve svých zemích kvóty a nyní spekuluje, zda je zrušit v roce 2015, 2017 nebo 2020.

O čem se ovšem pranic nemluví: současné clo na cukr ze zemí mimounijních činí 339 dolarů za tunu a 419 dolarů za tunu bílého cukru. O zrušení tohoto cla se pochopitelně neuvažuje…