Pár povolebních postřehů

1. Komentářů, analýz a prognóz následujících po těchto volbách bude pomalu více, než bylo voličů. Je však na každém občanovi, aby sám zvážil, čím k takovému výsledku osobně přispěl či nepřispěl, případně aby si uvědomil ovlivnitelnost či neovlivnitelnost jednotlivých příčin, a to zvláště zevních. Dávám na výběr z mnoha faktorů (bez řazení dle důležitosti): nízká volební účast, stádnost a disciplinovanost levicových voličů, generační protest části prvovoličů, forma a obsah vládnutí současné koalice, rozpory a hádky v jednotlivých politických stranách a to zvláště v ODS, znechucenost pravicových voličů ze současné nepravicové politiky a jejich následná neúčast ve volbách, nedostatek přirozených, vzdělaných a osobnostně kvalitních lídrů v politice vůbec a pravicové zvláště, skutečná realita kontra mediální obraz reality v čím dále tím víc bulvárnějších sdělovacích prostředcích , mentalita části voličů vyjádřitelná slovy „lump nebo blbec, ale hlavně je od nás a vždycky nám něco taky přihrál“, neláska až nenávist části občanů k jakémukoliv establishmentu, víra v příchod dalšího politického Mesiáše, návyk života na dluh či z přerozdělovaných peněz, rozevírající se příjmové nůžky a s nimi opětovné třídní vidění světa, vliv byrokratizace společnosti z příčin vnitřních i vnějších na svobodomyslnější voliče, současný reálný ekonomický, politický a sociální stav a mediální obraz Evropy a světa, akceptace komunismu jako světového názoru velkou částí našich i zahraničních elit.

2. Představa, že se bude opakovat jakýsi „únor 1948“ je momentálně absurdní: geopolitická i vnitropolitická situace je jiná. Obdoba by mohla nastat jen v rámci celoevropského revolučního posunu doleva při dlouhotrvající zhoršující se ekonomické situaci. I pak ovšem měli komunisté silného protivníka: ostatní demagogy a populisty.

3. Výsledek krajských a senátních voleb přece jen donutí část lidí, kteří nešli k volbám a část lidí, kteří volili protestně, vrátit se při volbách do poslanecké sněmovny ke svým původním preferencím a k urnám.

4. Pro českou pravici nastává poněkud paradoxně ideální doba k příštímu návratu na výsluní: v příštích letech nelze očekávat ekonomické oživení, které by umožňovalo minulou rozhazovačnou, „uplácecí“ politiku. Po pravděpodobném vítězství levice ve volbách do poslanecké sněmovny a jejím vládnutí, si tedy veškeré problémy „odskáče“, neboť na důsledky minulého vládnutí se nelze vymlouvat věčně. Pokud tedy pravice najde schopného, charismatického lídra a vydá se na politickou cestu s „kuberovským“ programem fungujícího, levného a přívětivého státu, má šanci při správném načasování na počátek ekonomického oživení, opět převzít otěže. Bez toho lídra to ovšem v žádném případě nepůjde.

5. Vůbec si nejsem jist, že by mělo jít o ODS s novým vedením, tato strana je už příliš místně i celostátně provázána s nepříliš vábnými ekonomickými strukturami a tím zdiskreditována. Náprava je sice možná, ale velmi zdlouhavá a s nejistým výsledkem. Mnohem přijatelnější se jeví vybudovat novou pravicovou politickou stranu na zelené louce. V hluboké opozici, kde se nerozdělují ani koryta, ani veřejné finance, to jde velmi dobře, neboť bez účasti různých přiživovačů.