O manželství
Naštěstí jsem člověk, který vždy bral a bere minulost jako nezměnitelnou, a proto nehodnou jakéhokoliv trápení a mudrování nad ní. Budoucnost pak jako předem neproniknutelnou a nepoznatelnou. Proto také vydávám veškerou svoji energii na co nejpřívětivější a nejplnohodnotnější prožívání přítomnosti.
Ač moje první dvě manželství samozřejmě nepřinášela jen samé životní radosti a slasti a skončila nakonec rozvodem, dobu v nich strávenou pokládám za nádherný a neopakovatelný úsek svého života, který mi toho hodně dal (a to zůstává).
Četba v mládí, teď mám na mysli milované antické klasiky, také v těchto situacích přispěchala na pomoc, neboť to byl Plútarchos, který mne naučil následující: rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék, nejlepší prostředek ke zmírnění zármutku.
Nakonec, stejně Vás bývalé zhrzené manželky nikdy nenávidí natolik, aby Vám hodily na hlavu darované šperky, jak říká klasik, takže o to je zapomínání jednodušší.