Pro moji osobu jsem si tuto otázku jednou provždy zodpověděl: Nechci patřit nikam. Narodil jsem se v této zemi (a pravděpodobně v ní i zemřu, pokud mne smrt nepotká někde v zahraničí) a jsem prostě Čech. Nejsem na to pyšný, ani se kvůli tomu nestydím. Vůči ostatním národům se necítím být ani méněcenným, ani se nad nimi nepovyšuji. Uznávám, že ne každý to musí cítit stejně a nikoho k tomu nenutím. Trvalo mi ostatně dost dlouho, než jsem k tomu propracoval. Nechci ale také, aby mne někdo strkal do nějaké škatulky, které se ostatně čas od času mění.

Tož tak, jak praví klasik Tereza Spencerová!