Od obvinění z útoku na kapitalismus, přes její údajnou obhajobu marxismu – dalo se tam najít všechno. Problém je, že to, co Saša Uhlová popisuje, ve společnosti reálně existuje. Jako student ekonomie v šedesátých létech jsem v rámci výuky musel navštívit jatka, kde se porážela prasata a jiná, kde zase drůbež. Nebyl to pěkný zážitek i za hlubokého socialismu. Možná těm lidem tehdy vysvětlili, že jsou vlastně jako dělnická třída předvoj společnosti, a tak to lépe snášeli. Nevím. Samozřejmě, i tehdy to bylo vykořisťování, které se ideologicky omlouvalo tím, že vytvořená nadhodnota jde vlastně ku prospěchu celé společnosti. Teď jsou role jasné: Na jedné straně lidé s malou, nebo žádnou kvalifikací, na hraně nezaměstnanosti, na straně druhé podnikatelé. Nemůžeme přece – proboha – předstírat, že to tak není.

Ještě ovšem než ten klobouk smeknu úplně, musím poznamenat, že skoro všechno už bylo řečeno a těžko se hledá něco nového – i v novinařině. Jméno si v sousedním Německu ještě za existence dvou německých států udělal Günther Wallraff, který provedl a stále provádí přesně totéž, co dnes Saša Uhlová. A jeho reportáže byly podobně brutální. Začínal někdy v roce 1963 popisem práce v železárnách Thyssen, tři měsíce byl v roce 1977 redaktorem bulvárního deníku Bild, vyvrcholením jsou reportáže v televizi RTL pod titulem Team Wallraff. Stačí se podívat do Wikipedie… Jak by asi dnes obstály Perličky na dně?