Na jedné straně jsme měli demokratickou kandidátku s jasným programem nadále „vládnout světu“ i za podmínek neblahé válečnické minulosti (Obama vedl celkem sedm válek). Čili záruka stability této linie. To vyhovuje neocons, chcete li krajní pravici a skupině těžko zařaditelných s nižší gramotností a tím také i politické odpovědností.

Na druhé straně byl velký otazník. Myslím, že Republikánská strana tentokráte poprvé neměla svého kandidáta. Společnost, jak se dříve říkávalo je „těhotná“ ne snad revolucí, ale rozhodně zásadní změnou. Přišel Trump. Nebudu ho hodnotit, i když na předvolebním mítinku v Evropském domě jsem byl schopen charakterizovat jeho další směr na základě znalosti postojů jeho poradců i stavu americké společnosti za budoucího vítěze. Což není tak podstatné jako vlastní analýza prezidenta Zemana, který nejen předpověděl ale i podpořil Trumpovu volbu. Kupodivu se mu nyní nedostává očekávaného ocenění od, jak se nyní v USA ujímá označení, „mediálních presstitutek“ (s překladem bych raději počkal opět na pana prezidenta). Osobně mě zaráží, že naopak se zintezivňují  neomalené útoky proti jeho Hradu dokonce v Právu (Pehe, Mitrofanov). Nu, někomu to slouhovství vlezlo až do morku kostí. Nyní však je to již jen jejich problém a Právo se dosud ještě nepřeonačilo.

Spojené Státy jsou teprve nyní schopny si uvědomit své reálné postavení ve světě. Pokud máme vlastní názor a víme, kdo jsme, je snadno tomu rozumět. Dovolím si skromně napovědět: priority všech odpovědných mocností jsou totožné (neproliferizace nukleárních zbraní, boj proti terorizmu, organizovanému zločinu, drogám, ochraně životního prostředí, ale i pozitivní nutná spolupráce při řešení medicinských problémů, dobývání vesmíru, respektovaní Charty OSN, ale třeba i stávající mírový závazek vycházející pro mnohé nepříjemně a nepochopitelně i z ustanovení NATO a mohl bych pokračovat. V této situaci je jistá zákonitost.

Jsou to podstatné úkoly. Mají však jednu vadu. Ani jedna z velmocí není schopna samostatně tyto úkoly plnit. Takže před námi stojí jednoduchý závěr. Na základě vzájemné závislosti a tím i vědomí si své slabosti, která je universální, je bezpodmínečně nutná vzájemná operativní spolupráce. Je to tak těžko k pochopení? Pro ty, kteří hledají nepřítele, nebo by s ním rády bojovali asi ne. Má to svoji logiku, vědí, že nutně potřebují nepřátelskou a nestabilní atmosféru. v té se skryje společenská, ale i osobní neschopnost a morální pokleslost.

Ruské ovlivňování voleb v USA

Vraťme se ale k podstatě tématu. Manipulace s americkými volbami. Nevyhrála Hillary ne proto, že její koncepce neomezené moci již dávno je mimo realitu, ale kvůli Rusům a jejich schopným hackrům, či dokonce osobní animositě Putina k její osobě. Zde jsou skryty dva prvky. Předně neoprávněná prohra a pak, jak jinak, nepřátelští Rusové mohou za všechno. K tomu přece není třeba ani důkaz. Stačí stanovisko ředitele CIA Johna Brennana, to bývá vždy tajné, včetně zdrojů, takže nezpochybnitelné a souhlas s tímto hodnocením od ředitele FBI James B. Coneyho a ředitele Národního zpravodajství James R. Clapperiho, My tomu můžeme věřit, ne tak předseda zpravodajské komise Sněmovny David  Nunes, který bohužel k tomuto tvrzení nikdy žádný důkaz neviděl a proto je přirozené, že i Trump vše označil za pustý nesmysl. Dokonce i dnešní prezident Obama jako zastírací manévr porážky hrozí Rusku odvetou. Je zřejmé, že dříve při volbě z Obamamánie větší roli hrála mánie, než jeho vlastní osobnost.