Toto usnesení bylo v minulých letech opakovaně veřejně diskutováno, jak samotnou ČSSD, tak i novináři nebo politology. Přičemž někteří představitelé strany se veřejně netajili svým názorem, že toto usnesení je již dávno vyčpělé a samotné straně spíše škodí. Jenže ta se ke zrušení dlouho jaksi neměla a to ani v době, kdy stranu vedl Jiří Paroubek. Ani tento politický pragmatik, který se slovně nebránil spolupráci obou stran, nenašel dost odvahy, aby si rozvázal ruce starým a nepraktickým usnesením.

Zdá se, že sociální demokracii, která se již delší dobu potácí ve vnitrostranických bojích, je programově málo výrazná a řadu témat až příliš lehce přenechává svým politickým soupeřům, opravdu začíná téci do bot. Volební preference strany delší dobu stagnují, v ní samotné pak probíhá tvrdý a nesmlouvavý boj o volitelná místa na kandidátkách do letošních podzimních voleb do Sněmovny, který je často plný různých podrazů a intrik. Zároveň s blížícími se volbami panuje čím dál větší nervozita, jelikož Babišovo hnutí si stále drží pohodlný náskok a zdá se, že pokud nenastanou mimořádné události, volební vítězství mu nemůže uniknout. Samotný premiér Sobotka pak příliš často působí jako málo výrazný předseda vlády, který ani nemá tu sílu, aby se zbavil ministrů koaličních stran, s jejichž prací je dlouhodobě nespokojen. Socialisté si tímto svým velmi opožděným krokem k větší voličské podpoře jen těžko pomohou. I v tomto směru je totiž předběhl Babiš. On sám přece již dříve prohlásil, že není důvod bránit se případné spolupráci s komunisty, pokud jim voliči svými hlasy dají potřebnou sílu. Již před volbami 2014 se vyslovil pro spolupráci s KSČM na komunální úrovni. A v některých městech v jejich vedení skutečně vedle sebe zasedli zástupci hnutí ANO a komunistů. Babiš i v tomto směru socanům ukázal, jak se dělá politika.