V jiný den na jiném místě tribunus slovesných umělců (generací všech) rozčileně zahřímal, že desetimilionový národ nedokáže uživit své básníky. Plénum bouřlivě zaaplaudovalo. Novinář, samozřejmě slovesným umělcem prokletý, natotata napsal, že v Praze proběhla valná hromada sběratelů pivních tácků.

Nabyl-li surfující čtenář dojmu, že je cosi schizofrenního v zemi dánské, zmýlená to není. Onemocnění mravnosti neukojených ješitů, kteří by chtěli solit, přičemž nemají čím, brání postiženým pochopit to nejpodstatnější: v jejich sanatoriu s nimi churaví etikum.

(Na plti vedle spisovatele znovu tribunus: „Literární časopisy se neuživí! Přitom v devatenáctém století sehrály tak velkou úlohu.“)