Rozkatil se kvůli uspořádání sjezdu Landsmannschaftu a v reakci na dopis jeho sympatizanta s výzvou, aby protestoval přímo u vlády SRN, m.j. prohlásil, že „lidi tím žijí“ a dodal, že on tím žije také. Na pana exprezidenta mám dobré vzpomínky pro jeho soucit s obětmi justičních přehmatů, pro jeho vstřícnost k občanským aktivistům a pro jeho kritický postoj k náběhům na soudcokracii. Stále si ho vážím, i když v poslední době se naše názory často rozcházejí.

Jeho výrok mě nezaujal kvůli jeho známému nesouhlasu s uspořádáním sjezdu, ale z úplně jiného důvodu. Ptám se totiž, jak to pan exprezident ví, že „lidi tím žijí“, když nikdo nezaplatil nějaké renomované agentuře pro průzkum veřejného mínění, aby zjistila, jak se ke sjezdu staví široká veřejnost. Nepřekvapilo by mě, kdyby se nakonec zjistilo, že daleko intenzivněji by „lidé žilí“ rozhořčením nad záměrem Evropské unie nahradit zveřejňování stupňovitosti piva uváděním obsahu alkoholu (jako by nebylo možné uvádět obojí), kdyby Evropská komise včas záměr nepopřela. Vždyť nebýt xenofobů kolem předsedy SPD a předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury by se zpráva o sjezdu masivně nerozšířila. Sjezd mohl proběhnout za zdvořilé nevšímavosti.

Samozřejmě vím o diskusi a vzájemném osočování odpůrců a stoupenců sjezdu ve sdělovacích prostředcích. Tam se ale vyjadřují téměř výlučně příslušníci uzavřené bubliny politiků, novinářů a intelektuálů, kteří v podmínkách luxusního materiálního zabezpečení mají dost času, aby mohli případně v klidu „mudrovat třeba i o nesmrtelnosti chroustů“. Ti všichni prokazatelně nestojí o mínění těch, kteří stojí mimo ni. Sám stojím mimo, i když mi sjezd vůbec nevadí, ale nepodpořil jsem vydání „zvacího dopisu“ jako nadbytečnost a nadbytečnost mých názorů mi naproti tomu dali cítit i brněnští organizátoři sjezdu, kteří mi jako bloggerovi ani po urgenci neodpověděli na dotaz na předpokládaný počet účastníků sjezdu. Kdo nestojí „in“ je prostě „mimoň“. Taková je současná pravda o platnosti Havlových úvah o významu občanské společnosti.