Ano, v zimě máme jahody a borůvky. Super! Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A nám se to zdá fajn. Mně se to nezdá. Prostě na to nemáme právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. A ono se nám to vymstí, bortit přirozenost Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abychom měly jen výhody. Ta překotná globalizace je tlačená bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada!

Oni hamouní a nás upokojí borůvkami v lednu. A většina jim na to hloupě skočí. Někdy se to však prostě sečte. Za čas. Šílenou transkontinentální dopravou, zaneřáděnými oceány, dálnicemi, vzduchem i přesuny zla, třeba právě koronaviru či hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. Ale i naším pádem z vrcholu naší pýchy na to, jak jsme silní a mocní, jak máme všechno, a nikdo na nás nemá.

Léta se snažím naznačovat, že pouze materiální svět a ekonomický rozmach není naším spasením, není to zázrak, který vše uplatí. Není to žádná záruka, že to furt pojede. Jednoduše nyní jsme po delší době zase na jedné lodi, jak bychom měli správně pořád být. A náhle vidíme, že nejsme tak všemocní, jak se ještě nedávno mohlo zdát. Ani naše nejvyspělejší technologie, v jejichž spárech si rádi hovíme, není všemocná. Rádi věříme, že ona a její děsivý pokrok nás vždy uchrání, že nám vždy pomůže. Ne, vážení, ta „hejblata“ nám pouze dávají zdání, že si žijeme díky jim pohodlněji, že máme vše na dosah, že máme vše on-line, že máme vše na háku.

Rádi si dokazujeme, že je to fajn mít vše na disku, na počítači, vždy jaksi po ruce, než se třeba hrabat mezi papírovými deskami a šanony. Všechno je přece jednodušší a rychlejší. I já propadám psaní na počítači a vidím výhody oproti psaní na psacím stroji značky Consul s kopíráky a se škrtáním a přepisováním. A protože jsem technický ignorant, tak mi něco z počítače občas zmizí a láteřím. A tehdy vzpomenu na moji Consulku a na Miroslava Zikmunda, který ji neopustil a má recht. Možná se k ní zase vrátíme, a tak ji pro jistotu mám na půdě, i když jsem už taky dost zlenivěl.