Jasně, už ví, kde jsou WC a jídelna, ale hlavně ví, že si osedlal dobrého koně, na kterém jede k svým světlým zítřkům, k vysokému bankovnímu kontu. Co však vykonal pro dobro unie, potažmo hlavně pro dobro našeho členství v tomto seskupení? Čím se vyznamenal? My, obyčejní lidé, o jeho práci nevíme zhola nic.

Víme jen, že uměl dobře převlékat kabáty a kde se naskytla politická možnost, hned ji obsadil a osedlal. Nejdřív jako člen KSČ koncem osmdesátých let 20. století ještě jako student, který vystudoval prestižní NGIMO v SSSR a pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČSSR, kde byl veden jako nomenklaturní kádr ÚV KSČ. V časech, kdy se v době normalizace zahraniční politika zcela podřizovala SSSR, byl horlivým členem KSČ, dělal kariéru v právním odboru, ale rudou palubu rychle opustil, aby se hned po sametu dostal do naší mise při EU. A brzy se stal i prvním náměstkem ministerstva zahraničí. Uměl v tom chodit.

Po zádech české diplomacie, hned počátkem devadesátých let, se vyšplhal až do Bruselu, kde v době přístupových rozhovorů o vstupu České republiky do Evropské unie vedl český vyjednávací tým a podělal nám, co mohl, zejména „vyjednal“ doslova příšerné podmínky pro české zemědělství.

A když už tam byl, založil si rovnou u zdroje, v roce 2004, soukromý byznys, vlastní lobbistickou firmu. A pak to šlo ráz na ráz. Z ničeho nic se stal, světe div se, prezidentem České ragbyové unie (ani nevíme, kolik uměl nasázet „pětek“ se šišatým míčem na čáru hřiště), ale uměl se vmezeřit i do OKD přes těžařskou společnost New World Resources.