Děkuji za pozvání na seminář, který by mohl mít i jiné vzletné názvy. Například Quo vadis Evropská unie a spolu s ní i Česká republiko? Použít by se mohla i jiná, tak trochu již obnošená přirovnání ke křižovatkám a rozcestím. Nehledě na volbu názvu se však jedná o téma závažné a všudypřítomné, na které existovaly a budou existovat různé pohledy.

Já osobně jsem v otázkách podobného zaměření zastáncem evoluční teorie. Tedy v tom smyslu, že evoluce slabé kusy vyřazuje a silné posiluje. Evropská unie je svým způsobem unikátní experiment, který je tu s námi již více než 60 let. A to se mi zdá být poměrně již dlouhá doba pro nasbírání dostatku empirického materiálu ke zjištění, zda Evropská unie patří ke kusům slabým či silným.

Již jako bývalý vysokoškolský učitel kurzu evropské ekonomické integrace jsem se mnohokrát snažil ujasnit si, co je tím hlavním integračním motorem. Dovolte mi se podělit se svými zobecňujícími závěry, které jsem si vyvodil a které bych shrnul do následujících čtyř bodů:

• Jednu z klíčových rolí sehrávalo poznání o nezastupitelné roli vnitřního trhu pro mírovou spolupráci evropských národů. Vytváření vnitřního trhu s jeho čtyřmi svobodami volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu lze ale přirovnat ke globalizaci v evropském měřítku. A globalizace má, jak dobře víme, své zastánce i odpůrce, své vítěze i poražené.
   
• Jen postupně uzrávalo poznávání a pochopení toho, co vše si funkční vnitřní trh žádá. Toto uvědomování si nezbytných náležitostí pak často probíhalo skrze krize a úkroky zpět, ohrožující již dosažené a etablované výdobytky.
   
• Byl to také pragmatický přístup nevyčerpávat se příliš debatami, jak má vypadat cílová stanice integračního procesu. Má to být něco ve stylu Spojených států evropských, volnější konfederace, udržování jen základních náležitostí vnitřního trhu? Tyto úvahy jsou určitě substanciální. Kdyby si ale Evropská unie (či její předchůdkyně EHS) chtěla nejprve vyjasnit, kam se chce v konečném výsledku dostat, patrně by se nikdy nehnula z místa.
   
• Navíc se zdá, že debata, kam kráčí evropská integrace, je i dost zbytečná. I bez znalosti odpovědi na tuto otázku Evropská unie uměla urazit obrovský kus cesty vpřed. Je to evidentní, porovnáme-li dnešní letopočet s březnem 1957, kdy byly podepsány zakladatelské Římské smlouvy. Řečeno po česku, je to jako „nebe a dudy“.

Výše uvedené teze o pokroku evropské integrace skrze mělčí i hlubší krize a úkroky zpět lze doložit na řadě konkrétních příkladů.