Když nám vyprávěl, jak: žrali řízky a celé dny koukali na americké kovbojky, tak mu v celém obličeji naskočil výraz, jaký vidíme na církevních obrazech, když světec klečí, modlí se a ve tváři má svatý zápal vzhlížející do stratosféry. Místo práce, celé dny tento soudruh traktorista milicionář koukal na filmy ze žánru z kterého obyčejní občané, do té doby, znali jeden, možná dva kusy.  

Ani já, ani kolega, donedávna žurnalista, jsme se ho neodvážili zeptat, jestli byl též vzorný samopalník s patřičnou medailí. Do středu událostí by přeci neposlali nějakého milicionáře – nýmanda. Tendle byl až od Plzně. Mezi další šťastlivce patřili zdatnější soudruzi  z fabriky, co v tyto dny chodili po práci na hodinu, možná dvě, nadávat lidem za to že nejsou spokojeni, bouří se, a beztrestně je urážet na Václavák. Dle šeptandy za to měli:  500 Kč  (tehdy čtvrtina měsíční mzdy) a navíc dva dny dovolené. Domnívám se že šeptanda přeháněla. Možná dostali jen jeden den.  

Další vrstvě štastlivců nastaly dny štěstí jakmile se dostal k moci Havel a vyhlásil všeobecnou amnestii. Tímto jeho činem bylo znemožneno  jakékliv soudní vyrovnání s těmi co mlátili lidi. Nejenže zůstali na svých místech, ale ještě udělali zářnou kariéru. Divím se, proč byl takový pokřik, když vyhlásil amnestii Klaus. Po amnestii Havla se též vypařilo jakékoliv stíhání za tehdy současnou hospodářskou kriminalitu. (Nevzpomínám si, že by někdo pípnul, natož štěknul.)