Proto šel taky dělat vojáka. Jeho kvalifikace je, koho mu poručej , zastřelit i na kilometr.
Taky by měl, jak se povídá, mít schopnost, uběhnout i několik kilometrů v celku, s plnou polní. Bez řady oddechových přestávek. To je pro úlohu, kterou mají teď vojáci řešit, kvalifikace naprosto nevhodná. Někde na parkovišti, nebo na nádraží, ve vlaku, není třeba, aby uměli uběhnout deset kilometrů v celku, a pak vystřílet ze samopalu, třeba naráz, několik zásobníků, do hromady hodně vzdálených lidí.
Na usměrňování nespokojených lidí máme přeci v podstatě armádu, na tento úkol vycvičených milicionářů. I mezi nimi je mnoho vzorných samopalníků. S patřičnou medailí. Ke každému policistovi, co provádí kontroly, ve vlacích , autech, (i nákladních) a na silničních přechodech, by bylo daleko vhodnější, přidat třeba tři milicionáře. Tím bychom nastalou situaci naprosto personálně pokryli.
O úloze milic v našem přechodu k neokomunismu, jsem se již podrobněji vyjádřil na fóru Pirátů - viz můj příspěvek: „Co je štěstí.“ Ve všech institucích: vládě, parlamentu, senátu, i ostatních centrálních úřadech, by jistě ostatní zbývající spolupracovníci nasadili pracovní Stachanovské tempo , aby jejich dočasnou nepřítomnost, v těchto institucích, za ně pracovně pokryli.
Co mně paměť sahá , tak někteří se skoro celou pracovní dobu, věnovali milicím. Ráno si uvařili čaj a pak šli. Odpoledne zhlédli, jestli jejich podřízení, řádně pracují. Jednou měsíčně jim podepsali píchačky. Jejich výcvik, ošacení, vyzbrojení , diety na cvičení a ostatní jsme zaplatili všichni. Bylo by minimálně slušné, aby v době ohrožení státu, alespoň část toho, co do nich občané vložili, vrátili.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
