Děti dostanou například na svačinu chleba s nivou. Todle nejím, prohlásí oběť zdravé výživy. Patnáct dětí okamžitě též prohlásí : todle nejím. Situaci zachrání učitelka tím, že zdravou výživou postiženého žáka dá na jídlo k samostatnému stolku dozadu. Aby ostatní nenakazil. Tomu se snad zastara říkalo „ oslovská lavice“? Tak se stane, že postižené dítě někdy začne jíst, až když vyjde ve čtyři hodiny ze školky. Zato pak jí, až do noci. Rohlík „ croasant“ nesmí. Je tam cukr. Čtyři spolužáci lížou zmrzlinu. Oběť si může dát jen mrkev. Zkazily by se mu zuby. V pěti letech ještě neměl žádný salám. Šunku smí. Páreček dostane, až mu bude osmnáct let. Jeho stejně starý příbuzný konzumuje párečky, jako když se vykrmovala husa bramborovejma šiškama. Snad je jen polyká. Zasune je snad jen prstem. Nepozoruji rozdíl mezi duševním a fyzickým zdravím. ( Oba jsou na tom vlastně skvěle).
Postižené dítě, i kdyby mělo umřít žízní, se nesmí napít minerálky. Co kdyby byla s příchutí. Ochutit brambor sádlem? Nikdy. Je jedovaté! Sušenku, upečenou babičkou, jen jednu. Po kraválu dítěte, dvě. Otec si může dát chleba se sádlem a s cibulí pouze jakoby v ilegalitě. Aby na to syn nepřišel. Ani se mi nechce pokračovat. I když má kluk vyběhanou figuru, tak z mrkve a kuskusu svaly zrovna rychle nerostou. Párečkový hrdina udělal, sice s vodřenejma ušima , ve čtyřech letech na hrazdě výmik. Obezita je, až na výjimky, ( jako dvě hlavy), důsledkem vypuštění pohybu ze života. A výhradně, pouze celodenním a celoročním, čučením do zdi. Jestliže škola pořádá jeden týden v roce lyžařský výcvik, tak pro ty, co se celý rok nepohli, je to zdravotní katastrofa. Lyžování je značně náročné jak pro orientaci při pohybu, tak pro svaly a i šlachy. Takové dítě má pak úraz coby dup. I z enormně brzské únavy. Existuje celá řada cviků, které se mohou pro úspěšné lyžování, procvičovat celý rok.
Vědecké výzkumy výživových poradců, jako pí. Slimáková ve mně vzbuzují jenom ohromení, za co lze brát každý měsíc prachy. Zkoumat a řešit miligramy soli v rohlíku a svádět obezitu na to, mě přímo fascinuje. To si zřejmě nikdy nekoupila takovej „ pivní rohlík“. Ten je buď bez soli, a nebo těsto kvůli posypáním solí není téměř vidět. Obyčejný rohlík je zřejmě výsledek spiknutí pekařů se zubaři. Kousnete-li do něho je vlastně jako z gumy. Ideální hmota pro rozlamování zubních protéz důchodců. Každá oprava stojí přes 200 Kč. Na protézy není žádná záruční doba. V opravně už nemusím říkat ani své jméno.
Proč se taková výživová instituce nezabývá zásadními problémy? Z vyprávění: chleba se pekl jednou za 10?, 12 dní. Chléb z Příbrami mi nezplesnivěl za týden. V Praze je jakkoliv drahý chléb třetí den chycený. Fámy mluví o tom, že se do něj mele i chleba neprodaný. Nebo je i z plesnivé mouky? Nebo zrní? Asi je názor: čím plesnivější, tím zdravější?
Jsme přímo zavalení nicneděláky, živícími se parasitováním na těch, co dělají. Nezbavili jsme se ideologů Brežněvců, přibyli ideologové řady církví, analytiků čehokoliv. K těm se přidávají věrozvěsti zdravé výživy. Například sádlo je jedovaté, podle druhých všelék. Na takovou záplavu protichůdných informací je nejvyšší čas, abychom se rodili nejméně s dvěma hlavama. Proti takovým „Vymýtačům dˇáblů“ jsou na tom snad hůře, jenom v tom. že „vymýtači dábla „ dle fámy nemusejí ze „svého“ odvádět daně. Ani ti, ani ti, však zřejmě nemají pracovní dobu osm hodin denně. Práci nemají v úkolu. Snad v hodinovce. Kolik zhublých za den? Za měsíc? Kolik chycených dˇáblů za hodinu? Kolik za měsíc?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
