Odkaz mistra Jana Husa je nutné vnímat v širším kontextu a ne jenom v dějinných souvislostech. Jeho odkaz se prolíná skrze všechny roviny lidské existence tj. rovinou politickou, ekonomickou, společenskou a v neposlední řadě rovinou církevní! Mnohým z nás uniká totiž jeden velmi podstatný průnikový bod. Církev v době Jana Husa přímo zasahovala téměř do všeho, vládní struktury nevyjímaje. Tyto byly de facto podřízeny schvalovacím církevním procesům. Katolická církev byla více méně řídící složkou veškerého dění a nebojím se říci, že praktikovala na lidi postupy srovnatelné s postupy dnešních politických vládnoucích struktur mafiánského charakteru.

Mistr Jan Hus detailně popsal zlořád u katolické církvi, který nikdy nezmizel. Ba naopak. S postupem času a změnou politických a společenských systému se natrvalo zabydlel ve vládnoucích a mocenských strukturách společnosti. To proti čemuž mistr Jan Hus bojoval, a za což byl upálen, se stalo nedílnou součástí dneška. Jeho odkaz vychází ze striktního dodržování písma, které katolická církev nikdy příliš nedodržovala. Myšlenky Jana Husa byly v jeho době nadčasové a málokdo v tehdejší době byl schopen připustit, že přežijí dodnes. V jistém smyslu se dá říci, že jim nastíněné principy nesly komunistické znaky a zároveň demokratické, i když v jeho době pojem komunismus neexistoval. Ovšem při studiu bible se dá velmi snadno nalézt mnoho společných průniků s ideologií komunismu. Osobně jsem se o tom přesvědčil, protože jsem bibli nesčetněkrát pročítal, stejně tak jako některá díla komunistických velikánů. Bez obav mohu říci, že je mezi nimi spojitost. Je zřejmé, že písmo svaté coby jakási dikce zákona je pro církev svazující a značně omezující. Písmo ve své skutečné a nepřekroucené podobě je nepřítelem církve, stejně tak jako komunismus. Fakt, že tuto skutečnost lidé nevnímají či nechtějí vnímat je jen dokladem toho, že mnoho lidí je ideologicky, ale i duchovně zmatených nebo nevzdělaných. Tento fenomén následně předurčuje rozklad křesťanských hodnot, od kterých jsme se i vinou církví odklonili. Bůh není otázkou církve, ale víry!! Pak je na pořadu dne otázka v co věříme! Věříme v boha nebo v církev?? Církev je instituce a nikoliv boží záměr. Člověk musí v něco věřit, aby život měl smysl, ale věřit v instituci? To můžeme pak klidně věřit v úřad práce!

Křesťanství v každém případě společnost pozvedlo na dnešní úroveň, ale díky církvi a jejím postupům je velmi dehonestováno s tím, že jeho prvotní záměr již dávno není respektován. Díky institucionalismu byl boží záměr vytlačen z mysli lidí a byl nahrazen vírou v peníze. Boha si však nelze koupit za peníze jako instituci a vtom je kámen úrazu. Myslím si, že takto to myslel i Jan Hus. Bůh je v každém z nás a je jen na nás, zdali jej v sobě dokážeme nalézt. Často říkáme, že na vině všeho je systém, avšak to je velmi zjednodušený pohled. Je to jen část pravdy. Systém je nehmotného charakteru a my musíme hledat to hmotné.