KSČM již dávno není stranou komunistickou a dokonce sama o sobě deklaruje, že je stranou levicovou. Tedy název komunistická je značně zavádějící a nebojím se říci, že je lživý. Deklarování levicovosti KSČM je však také zavádějící, nevystihující její podstatu, která ve skutečnosti má svůj středobod fixován ve vedení politiky oportunistického charakteru. Tato skutečnost se vyznačuje tím, že umožňuje straně slušné přežívání a jejím špičkám nikoliv ideologické, ale konjukturální povznesení nad úroveň běžné členské základny, která je citelně zasažena rozkladnými procesy ve smyslu stárnutí členstva a absence ideologického základu, který by se kontinuálně vyvíjel s rozvojem a stavem společnosti, stavem ekonomiky a situací dělnické třídy. Komunistická ideologie a její aplikační mechanismy padesátých let minulého století byly použitelné právě v oněch padesátých letech, ale dnes tyto postupy neplatí a ani nemohou. To znamená, že ideologická podstata by měla být neměnnou, ale aplikační procesy musí být přizpůsobeny. Forma třídního boje se prostě změnila a dle této skutečnosti je třeba postupovat. KSČM však nezměnila a neupravila to, co ve skutečnosti měla. Došlo pouze k přizpůsobení se poměrům obvyklým, zajišťujícím další existenci a participaci na kapitalistickém ekonomickém systému, což je v zásadním rozporu s ideologickou podstatou a tvrzením, že programovým cílem KSČM je dosažení socialismu. Zde jde o bohapustou lež a klam.

Já osobně jsem ze shora uvedených důvodů z KSČM odešel, protože odmítám lidem okolo sebe lhát a odmítám se podílet na nečestné formě politiky, která v konečném důsledku má za následek umrtvování komunistických principů politiky, dehonestaci dělnické třídy a likvidaci marxistické ideologie. Samozřejmě, že mě to bylo líto, když jsem stranu opustil, protože zde bylo a je spousta čestných a poctivých lidí, kteří jen potřebují cílené, poctivé a ideově pevné vedení, vedle kterého by rozkvetli. Bohužel ze strany vedení KSČM k tomuto kroku není ze zcela pochopitelných důvodů žádná vůle.

Dnes někteří členové strany říkají, že nevědí, proč jsem ze strany odešel a já to i chápu. Je totiž snadnější říci, že nevím, než si přiznat vlastní pochybení. To každý neumí. V každém případě jsem měl své cíle, na které jsem dodnes nerezignoval a snažím se je naplňovat soukromou formou. Najdou se i tací, kteří mají odvahu mě nazývat nacistou, fašistou, xenofobem či extremistou a přitom nejsou schopni podívat se sami na sebe a svou vlastní hloupost skrze zamrzlou ješitnost.