KSČM již dávno není stranou komunistickou a dokonce sama o sobě deklaruje, že je stranou levicovou. Tedy název komunistická je značně zavádějící a nebojím se říci, že je lživý. Deklarování levicovosti KSČM je však také zavádějící, nevystihující její podstatu, která ve skutečnosti má svůj středobod fixován ve vedení politiky oportunistického charakteru. Tato skutečnost se vyznačuje tím, že umožňuje straně slušné přežívání a jejím špičkám nikoliv ideologické, ale konjukturální povznesení nad úroveň běžné členské základny, která je citelně zasažena rozkladnými procesy ve smyslu stárnutí členstva a absence ideologického základu, který by se kontinuálně vyvíjel s rozvojem a stavem společnosti, stavem ekonomiky a situací dělnické třídy. Komunistická ideologie a její aplikační mechanismy padesátých let minulého století byly použitelné právě v oněch padesátých letech, ale dnes tyto postupy neplatí a ani nemohou. To znamená, že ideologická podstata by měla být neměnnou, ale aplikační procesy musí být přizpůsobeny. Forma třídního boje se prostě změnila a dle této skutečnosti je třeba postupovat. KSČM však nezměnila a neupravila to, co ve skutečnosti měla. Došlo pouze k přizpůsobení se poměrům obvyklým, zajišťujícím další existenci a participaci na kapitalistickém ekonomickém systému, což je v zásadním rozporu s ideologickou podstatou a tvrzením, že programovým cílem KSČM je dosažení socialismu. Zde jde o bohapustou lež a klam.
Já osobně jsem ze shora uvedených důvodů z KSČM odešel, protože odmítám lidem okolo sebe lhát a odmítám se podílet na nečestné formě politiky, která v konečném důsledku má za následek umrtvování komunistických principů politiky, dehonestaci dělnické třídy a likvidaci marxistické ideologie. Samozřejmě, že mě to bylo líto, když jsem stranu opustil, protože zde bylo a je spousta čestných a poctivých lidí, kteří jen potřebují cílené, poctivé a ideově pevné vedení, vedle kterého by rozkvetli. Bohužel ze strany vedení KSČM k tomuto kroku není ze zcela pochopitelných důvodů žádná vůle.
Dnes někteří členové strany říkají, že nevědí, proč jsem ze strany odešel a já to i chápu. Je totiž snadnější říci, že nevím, než si přiznat vlastní pochybení. To každý neumí. V každém případě jsem měl své cíle, na které jsem dodnes nerezignoval a snažím se je naplňovat soukromou formou. Najdou se i tací, kteří mají odvahu mě nazývat nacistou, fašistou, xenofobem či extremistou a přitom nejsou schopni podívat se sami na sebe a svou vlastní hloupost skrze zamrzlou ješitnost.
V oblasti mé původní organizace na královédvorsku a víceméně v celém okresu Trutnov se strana stále více potýká s rozkladnými procesy uvnitř strany, která funguje, dá se říci setrvačností. Faktory, které se na tomto stavu podílí, jsem uvedl ve druhém odstavci. Pominul jsem však lidský faktor, který je nedílnou součástí tohoto stavu. Předseda OV v Trutnově Jaroslav Ondráček totiž nebyl zrovna hybnou silou, nýbrž brzdou. Daleko více se zajímal o obchod s cetkami nesoucí logo KSČM Trutnov a o umetení cestičky svému synovi do poslanecké sněmovny. (Můj soukromý názor). Dnes, když je strana v okrese Trutnov funkčně labilní, chce dát svou funkci předsedy OV k dispozici, což osobně považuji za vyčůranost, ale vlastně proč ne že? Konjukturálních cílů bylo dosaženo. Nyní ať se stará někdo jiný. Třeba takový pan Tylš, coby hvězda tolik propagované organizace mladých, znalých a ideologicky pevných komunistů. Věřte – nyní se pod vousy musím smát!! Samozřejmě nelze úplně vše hodit na předsedu OV. I on se musel podřizovat stanoviskům ÚV KSČM. Vinu také nese členská základna, která se v mnoha případech jen vezla vlastního názoru nemaje.
Řešení situace samozřejmě existuje a je ukryto v určité restrukturalizaci strany, odstranění konjukturalistů a kariéristů z čela strany a především v nastolení pevného politického směru v přímé souvislosti s plněním ideologie komunismu, jehož nedílnou součástí musí být zpracování možných aplikačních procesů odpovídajícím postavení dělnické třídy v kontextu dnešní doby s přihlédnutím na vývoj komunistického hnutí ve světě. Dále zcela v rámci dialektiky vypracovat a aplikovat program na přiblížení se mladé generaci, která jako jediná může převzít štafetu třídního boje ve smyslu komunistických idejí a boje za demokracii, která je neustále pokřivována. V tomto směru je nutno vytvářet i volební program s akčním a revolučním zabarvením. Nejsem však přesvědčen, že v KSČM by se našla vůle se zabývat mnou nastíněným řešením! Politické špičky jako Filip, Kováčik, Vostrá, Ondráček, Marková a další by mohli přijít o svá korýtka a to neudělají. To by šli sami proti sobě. Nejlepším řešením na změny by byl plánovaný sjezd strany, avšak bez vůle členské základny to budou zas jenom prázdné kecy.
Možná je to bláznovství, ale nejjednodušší by bylo vytvoření zcela nové komunistické strany, která by byla zcela oproštěna od starých zaprodaných struktur. Myslím si, že v tomto směru by bylo možné vkládat určité naděje do soudružky Semelové, Mirka Kunsta, Jardy Raise a dalších, o kterých vím, že se nechovají jako političtí prostituti.
Tímto bych rád položil na zem jedno ze zásadních témat pro sjezd KSČM a je otázkou, zda jej někdo uchopí. Dále tímto přímo oslovuji Martu Semelovou, Mirka Kunsta, Jardu Raise a další, aby alespoň zkusili třeba i se mnou něco změnit, není-li nám osud lidí lhostejný.
Oldřich Rambousek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
