Československé dějiny, Blažej Ráček-1948

Horoucí tužbou císaře Josefa II (1780-1790) bylo učinit své poddané bohatými a šťastnými. Měl dobré srdce, cítil s lidem, jehož potřeby znal a snímž se uměl dorozumět. Více než 20  milionů zlatých, jež zdědil po svém otci, daroval státu. Rozpustil švýcarskou gardu, pážata poslal do Teresiana studovat, omezil i jiná vydání, jichž vyžadovalo vydržování skvělého matčina dvora. Zrušil některé obory v blízkosti Vídně, sloužící loveckým zábavám a Práter, přístupný jen pánům, otevřel též obecnému lidu.

Nejpronikavější změny provedl Josef v životě církevním. R.1781 vydal toleranční patent, kterým bylo dovoleno v jeho zemích vyznávat víru luterskou, kalvínskou a pravoslavnou. Ještě za života matčina uzrál v Josefovi záměr zrušit pokud možno všechny kláštěry. Císař chtel  především  p ř e v é s t   z n a č n é  c í r k e v n í   j m ě n í  d o  r u k o u  s v ě t s k ý ch  a omezit množství řeholního kléru. Úplně zrušil řehole, které neměly škol nebo nemocnic, především kurtyzány, karmelitány, františkánky nebo augustiánky. Jiným ztenčil počet klášterů. První, na který jeho ruka dopadla, byl kláštěr blah. Anežky Na Františku. R.1782 přečetl komisař ulekaným pannám císařský rozkaz a poněvadž prosby nic nepomáhaly, rozešly se řeholnice ponejvíce ke svým příbuzným, kde žily ze skromné penze udělované jim z prodaných církevních statků. Kláštěrní pozemky, budovy a celá zařízení přišly do dražby.,z tohoto jediného kláštěra bylo nabídnuto ke koupi 500 obrazů, Z výtěžku byla pořízena "náboženská matice" neboli fond spravovaný od státu ve prospěch církve. V klášterních budovách jsou nyní umístěny dílny kolářské, porouchané kostely stojí prázdné. Týž osud stihl svatojírský a voršilský kláštěr na Hradčanech, jež byly proměněny v kasárny.