Ta se projevuje jak ve vnitřních vztazích, tak ve sportovních výsledcích. Brankový rozdíl ze dvou posledních vystoupení v pražském Edenu je hrozivých 0 : 11. Slavia klesla do suterénu ligové tabulky, byť ještě ne na poslední místo. Podobnou ostudu klub ve své více než stodvacetileté historii nezažil. Nesmírně vřelé vyjádření na stejné téma publikoval na tomto portálu před třemi týdny Jiří Paroubek.

Slavia prošla ještě těžším obdobím v padesátých a šedesátiletých letech, kdy dokonce dvakrát opustila fotbalovou ligu. Jednou z možných příčin je fakt, že ještě jako junior nastupoval ve slávistickém červenobílém dresu pozdější prezident dr. Edvard Beneš a svojí přízní ke klubu se nikdy netajil. Tak či onak, v období totality byla Slavia označována za „buržoazní klub“ se všemi z toho plynoucími souvislostmi.

Ze svého mládí si vybavuji datum 23. března 1964. Slavia se jmenovala Dynamo Praha, klub hrál až druhou ligu a pohyboval se ve druhé polovině tabulky. Záchrannou ruku podala kulturní fronta, spisovatelé a umělci. Literární časopis Plamen zorganizoval onoho dne veřejné shromáždění ve Slovanském domě na téma „Zachraňme Slavii“. Ve velkém sále Slovanského domu byla hlava na hlavě, možná 400, možná ještě víc lidí.