Vrátí se Mariánský sloup na Staroměstské náměstí? Tuto otázku si kladou četné generace od jeho zničení  v roce 1918. Odpověď je překvapivě jednoduchá a zní: Ano. Jiná ani být nemůže, protože naděje je to jediné, co dává životu na tomto světě smysl.

13. července jsme si připomněli další z výročí jeho vysvěcení. Sloup, mířící k nebesům – víc než jen symbol toho, co nás přesahuje, co je nad všechny politické třenice a půtky. A v případě monumentu na Staroměstském náměstí je třeba brát v úvahu i stín, který dopadá na takzvaný Pražský poledník, rozdělující čas a tedy vlastně i celý vesmír na „před“ a „po“.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí  – to není žádná „složitá problematika“, tady nemá místo žádné „avšak“, nebo „ale“. Měl být znovu vztyčen a oslaven už dávno, nejlépe ještě téhož dne, kdy ho pobláznění Pražané kýváním svrhli –  a pak se vyděšeně rozutekli, co to provedli.

Plachý versus Sauer

Jsou dvě jména, pevně spjatá s existencí magického sloupu, touto pražskou dominantou pomíjivého světa: Ten, kdo ho stvořil a ten, kdo ho zničil. Prvním je kněz, který v roce 1648 vedl obranu Karlova mostu proti Švédům: Jiří Plachý, přezdívaný  Dlouhý páter.

Tím, druhým, který sloup v roce 1919 nechal strhnout a rozbít -  František Sauer, žižkovský opilec, anarchista a spisovatel, přezdívaný různě, nejčastěji Franta.