Recenzemi umělecký děl se obvykle v Protiproudu nezabýváme. V toku nesčetných zpráv o krizích všeho druhu, valící se vlně uprchlíků, obnovené studené válce mezi Západem a Východem či rozpadající se eurozóně však zapomínáme, že všechno má své příčiny. Že není kouře bez ohně. Některé jevy a ideologie již bereme jako samozřejmost a nepřisuzujeme jim v přibývajícím chaosu zvláštní význam. Je to velká chyba.
Občas však veřejnost ještě vzruší cosi monstrózního, co na původce současného stavu světa odkazuje. Pak je dobré to zaznamenat. Jde-li o umělecké dílo ve veřejném prostoru - tím spíš.
"Máme za sebou čtyři dekády nejtroufalejšího sociálního experimentu, který se kdy realizoval v západních demokraciích. Teď už jasně vidíme důsledky toho, co bylo dříve známo pod lákavým termínem: Osvobození žen“, napsal americký sociolog Stephen Baskerville v knize Nebezpečný rozmach genderové politiky.
Feminismus s tesáky a drápy
Socha nedávno odhalená v centru Londýna jeho slova potvrzuje – byť může jít jen o kouzlo nechtěného. Otevřená tlama odhaluje ostré tesáky. Pracky s drápy, zarytými do podstavce. Vychrtlé svalnaté tělo feny se dvěma ocasy a démonickými křídly trčícími k obloze. Když na Londýn padne soumrak, sochu podsvítí reflektory a v jejích záhybech se roztančí světla projíždějících dvoupatrových autobusů - socha ožívá.
Nová skulptura v londýnském Hydeparku ale není satanistickou ikonou, kterou se nějakým ďábelským trikem podařilo propašovat labyrintem úřadů. Má symbolizovat ženskou sílu a touhou péče o mladé. Její název zní: „Můj feminismus“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV