Primitivní jednoduchost až trapnost volebních hesel, grafická úroveň billboardů vytvářela dojem, že politické strany a hnutí spoléhají na to, že kulturní úroveň této země je v úpadku.

Ke komu promlouvaly? K hlupákům, kterým stačí slíbit, že za ně někdo něco uklidí, že za ně někdo něco zařídí, něco zachová, něco nedopustí, nebo že se na něco podívá? Nevkus, jehož exemplárním příkladem je senátní kampaň jisté Laury Janáčkové s heslem Láska, sex a politika, zaplavil veškerý veřejný prostor.

Protože věnuju většinu svého života divadlu, zajímá mě, jak jednotlivé strany vnímají kulturu. Ve volebních programech většiny stran toho moc o kultuře není.

Jsou však čestné výjimky. Myslím tím TOP 09, Trojkoalici a samozřejmě Piráty, kteří jsou kulturním jevem sami o sobě.

Ve většině ostatních programů se kultura zmiňuje několika slovy, vedle sportu a volnočasových aktivit. V mnoha evropských městech však už dávno pochopili, že takovéto uvažování nikam nevede.