Země se tak připojila k dalším evropským státům, které takovou normu přijaly už dříve – ke Švédsku, Nizozemsku, Velké Británii a Španělsku. 

Registrované partnerství, někde i s povolenými sňatky, ovšem umožňuje drtivá většina evropských zemí, stejně jako velké státy zámořské (Kanada, Austrálie, Argentina, Brazílie atd.), zvolna se liberalizuje v tomto směru také Severní Amerika, kde jsou možná partnerství zhruba ve čtvrtině států, k adopci dětí ale mají poměrně bigotní USA ještě daleko.

U nás byla od devadesátých let učiněna řada pokusů uzákonit partnerství osob téhož pohlaví, zákon prošel ale až po polovině další dekády, když sněmovna přehlasovala veto prezidenta Klause. A od té doby se samozřejmě znovu a znovu vrací diskuse nad adopcemi, k nimž má česká společnost postoj zřejmě spíše negativní a politická reprezentace to nepochybně vnímá. Ale to se může po kvalitní informační kampani zvolna měnit.