Do běžné řeči se už tehdy samy od sebe dostaly věty z filmu Knoflíkáři: „To neřeš“, „Po ničem nepátrej“, anebo „Neživíš, tak nepřepínej“. Ale stavět úspěch na klopotně vymýšlených hláškách, které zřejmě producenti po tvůrcích vyžadovali, bylo pošetilé. Však Petr Zelenka, režisér i scénárista Knoflíkářů jistě netušil, jak a čím se trefí a nemohl kalkulovat s průnikem replik do každodenního slovníku. 

Fenomén hlášek, což je termín krajně nepěkný, ovšem existoval odedávna. Řada jich v hovorové mluvě přežívá z filmů s Vlastou Burianem („Poďte si pro mně!“, „Liguére!“ „To je hadice!“, „Doufám, že důvěru ve mně kladenou nezklamete“), nebo s Oldřichem Novým (samozřejmě „Zavřete oči, odcházím.“). Ale vůbec nejvíc jich do jediného snímku vměstnal Jiří Brdečka, autor libreta Limonádového Joea aneb Koňské opery. Původně šlo ovšem o povídkový seriál, vycházející v týdeníku Ahoj na neděli koncem války, za níž ještě měla ohromý úspěch dramatizace dílka divadlem Větrník.

V rozkošné parodii na rodokapsové kovbojky (Brdečka ale historii Divokého západu miloval a studoval), padá jedna drobná perla za druhou. A zlidovělo jich neuvěřitelné množství. Co chvíli některou zaslechneme: „Já se vrátím. A se mnou přijde zákon“, „Suprcloumáka!“, „Kakaová skrvna velikosti mexického dolaru“, „Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“, „To je on, mého srdce šampion“, „Já jsem totiž tuplovanej kruťas“, nebo „Prohrál jste, saláte“. Má oblíbená je i „Matičko, tvá dceruška bude ženuškou synáčka továrníčkova“. A výčet by mohl pokračovat dlouho, bezmála by se dal odrecitovat kompletní scénář. 

Tento měsíc je to půl století, co „Limonádník“ vstoupil vítězně do kin. Od té doby ho i díky přečetným televizním uvedením a na DVD musely vidět milióny lidí. Mnozí z nich možná víc než desetkrát. A s chutí se u něho pobaví znovu.