Pro ODS to ovšem není nic nového, protože podobně se zachovalo několik jejích poslanců v roce 2008, když se společně s Paroubkovou ČSSD a komunisty vyslovili proti Topolánkově kabinetu, nadto uprostřed českého předsednictví rady Evropské unie. Historie se tedy, jak to vypadá, může opakovat. Otázkou však je, kdy a za jakých okolností. Vláda sice ihned odešle do parlamentu totožnou předlohu, na jejímž přijetí má záviset existence vlády. Zákon ovšem bude muset znovu projít sněmovními kolečky příslušných výborů a čtení, čas zatím bude běžet a uvidíme, co se bude dít. Leccos z toho jistě nebude podružné.

Po dnešku také například víme, že se na zářijovém plénu nebude hlasovat o jiném senátním vetu, totiž zákona o církevních restitucích. Požádala o to koaliční partnery strana LIDEM; podle Karolíny Peake jde o velký výdaj ze státního rozpočtu a v prvé řadě by měl být zajištěn a konsolidován rozpočet. To ale znamená, že na schvalování návratu majetku církvím dojde až někdy před koncem roku, to je rozhodně viditelný posun. A v tomto případě ODS nevyčítá straně LIDEM, že přece s věcí také jednou souhlasila.

Odklad rozhodně za krajské volby a snad až za volební kongres občanským demokratům vyhovuje. Ostatně je možné, že budeme svědky pokusů odsunout také otázku vyšší DPH na „dobu pokongresovou“. Rozhodování o příštím vedení se zdá být dnes pro poslance této strany asi vůbec nejdůležitější. Což by bylo pochopitelné, pokud by se na kongresu měly střetnout názorové proudy odlišných politických vizí. Což ale zní v případě současné ODS skoro jako vtip.