Ale k tomu se Zeman údajně příliš nemá, přinejmenším nebude chtít sociálním demokratům cestu k mimořádným volbám umetat. A ví zároveň, že tři pětiny členů dolní komory, neboli sto dvacet hlasů nutných k rozpuštění sněmovny, ČSSD a KSČM dohromady nedají. A jak budou nynější horké hlavy chladnout, kdekdo si uvědomí, že čím déle se bude držet mandátu, tím větší díl z hypotéky umoří. A o vysokých závazcích zákonodárců, kteří mimo parlament nevydělají ani zdaleka tolik, si cvrlikají vrabci doslova roky. Proto se také všechny vládní krize v tomto funkčním období poměrně brzy zažehnaly. Zájem na tom byl napříč celým politickým spektrem, jak se říkává. 

Tentokrát jde ovšem o podstatně silnější kalibr, předčasné volby jsou na obzoru. Ale Zeman by je mohl zažehnat a protáhnout si tak exkluzivní pozici. Zažili ji oba jeho předchůdci a dlužno podotknout, že to nebyly jejich nejlepší okamžiky. Václav Havel ignoroval, že ODS, vyhrála řádné volby a po pádu Klausovy vlády svěřil jednání o instalaci přechodného kabinetu tehdejšímu šéfovi lidovců Luxovi, čímž nepřímo nachystal půdu ke vzniku opoziční smlouvy. A Klaus zase roku 2006 zatápěl těsnému vítězi Topolánkovi. Tři roky po té ale aspoň nechal politické strany sestavit úřednickou Fischerovu vládu. Zeman nyní dělá dojem, že chce nechat dovládnout kabinet s jiným premiérem z řad ODS, zatímco ČSSD má samozřejmě zájem na časných volbách, ve kterých by po nynějším zemětřesení nejspíš vydělala. Ale bez oněch sto dvaceti hlasů je zároveň bezmocná. A váha prezidenta tak stoupá.