A v tom je háček, protože poslanci mohou de facto „vnutit“ ombudsmanovi nejbližšího spolupracovníka, se kterým si hlava specifické instituce přitom nemusí rozumět. Zatímco za prvého českého ombudsmana Otakara Motejla ke konfliktům nedocházelo, jeho pokračovatel Pavel Varvařovský už nebyl zpočátku nijak nadšen z toho, že mu dolní komora „dodala“ dlouholetého poslance ČSSD Stanislava Křečka.

Varvařovský na funkci nedlouho po té pak rezignoval, i když zřejmě hlavním důvodem nebyla osoba zástupce, nýbrž zklamání nad tím, že jeho četné konkrétní návrhy zákonodárci nechávali prakticky bez povšimnutí. Po něm se úřadu ujala někdejší disidentská bojovnice Anna Šabatová a také měla o zástupci své představy. 

Nadto se při hlasování rozhodovalo právě mezi ní a Křečkem. Ten pak uspěl aspoň v tom, že zůstal její předpokládanou pravou rukou. Což ale viditelně příliš nefunguje. Rozzlobená ombudsmanka například před časem veřejně doporučila zástupci nevyjadřovat se nadále ke sporným k politickým otázkám, když Křeček poněkud překvapivě vyjádřil pochopení pro zásahy Janukovyčových policistů vůči kyjevským demonstrantům.