Miliardářský podnikatel právě vstupoval do politiky a na prvý pohled s tím koupě periodik (následně pak i velmi úspěšného Rádia Impuls) úzce souvisela. Leckdo se domníval, že Babiš bude oba listy používat k propagaci svého hnutí ANO. Během následné kampaně k všeobecným volbám se to ale příliš pozorovat nedalo a nováček na politickém poli, přesto volby málem vyhrál. Debata nicméně neutichá a zřejmě bude pokračovat.  

Fakt, že má ve svém portfoliu nyní mocný politik především hojně čtené noviny MF Dnes i velice úspěšný sesterský portál IDnes, je prostě novum, přirozeně vyvolávající řadu otázek. I když lze předpokládat, že i kdyby měl v úmyslu Andrej Babiš tímto způsobem ovlivňovat veřejné mínění, musel by tak činit dost opatrně.  

Ale například materiály otištěné nedávno v MF Dnes o případném podílu nynějšího premiéra Bohuslava Sobotky na pro stát nevýhodné privatizaci těžařského podniku OKD v časech, kdy Sobotka vedl ministerstvo financí, se opravdu mohly zdát majitelem jakoby objednané. Respektive vycházející z podkladů, které novinám kdosi z Babišova okruhu poskytl. Prokazatelné to ovšem není, šéfredaktorka listu také něco podobného rázně odmítá.  

Ale jelikož se Babišovo hnutí ANO tu a tam dostává se Sobotkovými sociálními demokraty do inter-koaličních sporů, podezření těžko rozptylovat. A bude jen na ministru financí, aby to dokázal. Čímž by naopak sbíral body.  

Poslanecká sněmovna 12.2.2014, Andrej Babiš (vlevo) a Pavel Bělobrádek
Foto: Filip Jandourek

Jinou věcí je ovšem středeční výrok předsedy lidovců Pavla Bělobrádka na okraj dohody vládních stran o snížení daně z přidané hodnoty na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu z patnácti na deset procent, které by mělo platit od začátku roku 2015. Do návrhu totiž není zahrnuta i původně uvažovaná nižší daň na tiskoviny a Bělobrádek řekl, že důvodem je právě Babišovo vlastnictví MAFRY, čímž se prý vicepremiér ocitá ve střetu zájmů. To je ovšem přinejmenším sporné.  

V lednu příštího roku už například Babiš buď třeba nebude ministrem, anebo mezitím vydavatelství prodá. Ať proto, že ho vlastnictví uvádí do výše zmíněných podezření, která mu za to nestojí, anebo prostě shledá investici do tisku neperspektivní. Neboť náklady tištěných médií neustále klesají. A co je podstatné - s otázkou nižší daně pro veškerá periodika by přece neměla souviset jedna konkrétní osoba. Kvůli které je tudíž znevýhodněno celé jedno podnikatelské odvětví, které má nadto obecný význam pro informovanost veřejnosti.  

Babiš ovšem těžko může za nižší daně pro tisk bojovat. Aspoň dokud mu noviny patří. Unii vydavatelů, která neustále poukazuje na to, že z pěti procent - v roce 2007 - se daň dostala na nynějších patnáct, nezbývá než litovat, že potravinářský magnát přibral do vějíře svých podniků také noviny. Které se postupně ze zahraničních rukou ocitají v majetku tuzemských podnikatelů.  

A někdo si může říkat, že je to i přes různá nebezpečí pořád lepší varianta, než kdyby český tisk ovládli třeba ruští oligarchové. A připomínat, jak média kontroluje premiér Orbán v Maďarsku. To je slabá útěcha. Spíš se přece jen zdá, že vlastnictví vlivných novin stále silnějším politikem není moc šťastné pro celý veřejný prostor. A je zapomínejme: nižší daň, ve Velké Británii dokonce nulová, skýtá větší možnost konkurence. O níž bychom měli stát. Bez ohledu na to, že by se týkala i pokleslého bulváru. I ten je, přestože v tomto případě bohužel, produktem demokracie. Ve které hraje nezávislá žurnalistika jedinečnou roli.