Ale telefonát Jiřímu Mazánkovi se odehrál už během týdne minulého, kdy byl ministr financí možná povzbuzen Nečasovými dokola citovanými slovy, že „o vládě nebude rozhodovat parta policejních plukovníků či podplukovníků“. Ty zazněly v souvislosti právě s případem CASA, respektive žádostí police, aby byla trestnímu stíhání vydána někdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová.
Té se coby spolustraničky (ještě i v řadách KDU-ČSL) Kalousek od počátku velmi vehementně zastává, čemuž se nelze divit. A ponechme stranou, že v případu figuruje firma Omnipol, s jejímiž majiteli se ministr financí zná léta, a zřejmě dobře. Kalousek ale také prohlásil, že jde o náběh na policejní stát, a za to už ho napomenul předseda vlády.
Řeči na veřejnosti jsou ovšem jednou věcí, kdežto telefonování policistovi zase něčím zcela jiným. Podle týdeníku Respekt Mazánek o hovoru informoval dozorujícího státního zástupce Jana Kořána, neboť to považoval za nátlak. Kalousek měl údajně dokonce pronést větu, že Mazánek „u policie skončil“.
Kalousek pro slova na hranici, či už za hranicí korektnosti sklon má, to je obecně známé. Ale zmíněný výrok ostře popírá a s příměry se opět nemazlí: „Je to pomluva estébáckého charakteru,“ řekl internetovému portálu iDnes. Mazánka prý pouze informoval, že k případu nákupu letadel posílá odborné stanovisko dozorovému státnímu zástupci.
Jak vidno, telefonát tedy přiznává a nehlásí se pouze k výhrůžce detektivovi. Zda opravdu padla či nikoliv, se můžeme jen dohadovat a smyslu to nemá, jde o tvrzení proti tvrzení.
Podstatná je však jiná věc: jeden z nejmocnějších členů vlády, vnímaný veřejností jako hned druhý po premiérovi, přeci nemá osobně co telefonovat řadovému detektivovi. A jestliže tak činí, těžko to vnímat jinak, než coby přinejmenším psychický nátlak. A projev praxe, která tu zřejmě není neobvyklá, ale zároveň se neslučuje s právním státem, o němž se nyní tak vášnivě diskutuje. Za politicky nešťastný krok to konec konců označil i Petr Nečas, veřejností přitom nyní kritizovaný za Pospíšilovo odvolání doposud nejsilněji v celé jeho politické kariéře.
Dodat k tomu lze také, že Kalousek jedním dechem hovoří o estébácké pomluvě a přitom neskrývá, že se dopustil postupu až příliš připomínajícího to, co běžně provozovali vysocí funkcionáři v totalitních časech. Místo aby se omluvil, že k informování vyšetřovatele nevyužil nějakou úřední cestu, nenapadnutelnou jako mocenský návyk zastrašování.
Pokud se ovšem nevynoří odposlech inkriminovaného telefonátu, s čímž se asi nedá počítat, epizodu za nedlouho odvane vítr. I když to může být přece jen složitější a mít vliv na ty poslance, kteří zatím tápají v otázce vydání či nevydání Parkanové. Pak by se mohla Kalouskova snaha urputně bránit kolegyni proměnit v příslovečnou medvědí službu.
A ať či onak, zapomenuta by být neměla. Neboť i když to celé třeba myslel Kalousek dobře a detektivovi Mazánkovi volal, neboť mu už v kauze CASA podával vysvětlení, a mohl tedy nebýt dojmu, že není nic nezávadného v tom, jestliže mu cosi dalšího osobně sdělí, je zřetelné, že zvolil způsob nepřijatelný.
A také je jasné, že si politikové musí odřeknout osobně komunikovat s orgány činnými v trestním řízení. Zvykli si na to už poměrně dávno, a policisté a dokonce i pár státních zástupců si to nechávali ustrašeně líbit. Což, jak vidno z mnoha pod koberec zametených skandálů, je ale cesta do korupčních pekel, z níž se český stát musí konečně vymotat. Někteří politikové to snad už začali chápat.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
